Česká příroda 2

Zhruba 33-40 jsou fotky z Krušných hor a Podkrušnohoří, jestli se nepletu. Možná je tam i něco z relativního okolí Kraslic.

Jo vypadá to na Svatošský skály

35 aspon, a jsou tam i tisské steny u Decina, nejvic se mi libi ale 52ka, kde to je?

53 pravcicka brana?

52 je skalní město kousek od Pravčické brány, 53 je ona brána. Když jsem tam naposled byl, už nepouštěli kvůli statice lidi nahoru, škoda.

Mám to brát jako pozvánku? Já jen, že už mě pozval Hlawatej na sjezd skejtem, Samojeb na onanování v rozhledně na špičce a možná pojedu s Antiromou na týden na čundr do Orliček. Ale musím tě zklamat, lyže mi nikdy k srdci nepřirostly, raději mám brusle, běžky, sněžnice, boby, sáně, ...

Ano, ano. Krásná příroda, klid, ticho, kraj nabírající podzimních barev při západu slunce, vlahý večerní vítr člověkovi čechrá vlasy, leží a kochá se okolím, v ruce pivko, nikde ani živáčka, jen cvrkot cvrčků a ševelení větříku v listoví stromů, to prostě nemá jedinou chybu ...

Neboj, Beskydy přijdou na konec jako třešnička na dortu ;-)

Na čundru jsem byla před pěknou řádkou let. Stanování a spaní pod širákem je úžasně romantické a dobrodružné. Jednou jsem takhle vařila i kotlíkový guláš na otevřeném ohni. Sice to trvalo a v guláši se občas objevily kousky popela jak z ohně lítaly jiskry, ale vonělo to parádně. Ele, ukážu ti v Beskydech krásná místa, kam nikdo nechodí.

No naše vaření kdysi, když jsme jezdili ještě se spolužáky ze základky, vypadalo docela hrůzostrašně, protože se všichni zlili jako hovada, ale to je tak, když jde člověk čundrovat jen proto, aby se opil a ne proto, aby si vychutnal krásy, čistotu a klid přírody. Takže každý vytáhl, co měl v batohu, jeden tam pleskl konzervu guláše, druhý vepřové, třetí kuře na paprice, čtvrtý rajskou polévku, pátý do toho nakrájel kabanos, šestý tam nadrolil rohlíky, promíchalo se to a pokud se to nevylilo do ohně, protože kolem toho nějaký chytrák prošel a drcl do toho, nakonec jsem to jedl v podstatě jenom já, protože jsem měl nejstřízlivější žaludek. (tvrdý nesnese můj žaludek a piva neunesou moje nohy, protože tehdy pivo v plastu neexistovalo). Teď už jezdím jen s vytipovanými lidmi a je to více o té romantice či turistice, ožrat se mohu kdykoliv doma, ale když už cestuji do tak malebných koutů, chci si je plnými doušky vychutnat a nabrat opět síly pro dalších 350 dní v odporné civilizaci. S těmi nepřístupnými a neprobádanými místy opatrně, naposled jsem šel starou stezkou na vrchol Kněhyně a připomínalo mi to spíše překážkovou dráhu, jak na mě každých 10 m čekal spadený strom. Nebo když jsem si chtěl zkrátit výstup na Smrk a bral je to neznačenou cestou, záhy skončila v houští a lezl jsem po čtyřech bahnitým terénem do strmé stráně jako hovado.

Já jsem u stanování nechlastala, to jsem dělala zase jindy, třeba když jsme pařili, když naši nebyli doma. Pěkné místo je na Kozinci, to je kopeček pod Kněhyní. Ve 13. století tam stál hrádek, který sloužil jako strážní stanoviště. Poprvé jsem se tam vyškrábala, ani jsem nevěděla, že tam nějaká pevnost stála. Ty šutry, po kterých se mi tak těžko dostávalo nahoru byly vlastně zbytky hrádku. To místo mě prostě magicky přitahovalo, tak jsem si o něm začala zjišťovat informace. Seděla jsem a užívala si ten krásný výhled na řeku a okolní kopce. Rostou tam opravdu staré stromy, nejvíce buky, všelijak pokroucené jako samorosty. To místo mě očarovalo. Několikrát jsem tam potom vrátila, jednou tam určitě přespím. Roste tam mech a jemná tráva, ševelí stromy a v dálce šumí řeka. Smrk je hned naproti, tyčí se tam tichý a pustý, aspoň tak na mě působí. Na Smrku jsme přespali na Hubertce (stará lovecká chata), domluvil nám to známý myslivec, jinak je pro veřejnost nepřístupná. Byla jsem děcko, takže to pro mě bylo dobrodružství. Každý rok v horách někoho hledají, horlivé turisty a neopatrné výletníky. Letos zasypala menší lavina manželský pár právě na Kněhyni. Po neprobádaných stezkách chodím nejraději, vždycky cítím mravenčení v zádech a na rtech mi hraje úsměv. Jako když děláš něco zakázaného, co tě naplňuje radostí a cítíš svobodu a krásu okamžiku. To že se vrátím domů s odřenýma kolenama a s trny v zátylku mě nemrzí.

Každý má svoje tajemná mystická místa, na které se rád vrací, já mám několik takových v okolí Brna a nedám na ně dopustit. Může jít o malý ničím nezajímavý hájek, roklinu, palouček, drobnou skalní formaci, ale pro člověka má velký význam a hlavně ho dané místo nabíjí pozitivní energií. To jsou místa, kterých si vážím a kam nechodím jen tak s někým, tím bych tato místa znesvětil. Vždy mě zamrzí, když na nějaké takové místo přijdu a vidím tam polámané větve, odpadky na zemi apod. Člověk je hrozné hovado, co si neváží přírodních darů. Člověk je spjat se svojí krajinou hlubším poutem, než si dokážeme připustit. Po generace jsme vyrůstali v téhle krajině a tak jak jsme formovali ji, i ona formovala nás – ty vazby mohou být jak positivní, tak negativní. A postupem času se prohlubovaly vazby mezi lidským a přírodním světem, takže každé místo má svůj nezaměnitelný kulturně-krajinný ráz, jehož záměrnou devastací přicházíme o to nejcennější, co nám naši předkové předali. To jsou věci, které současná věda nedokáže popsat, proto jsou dnešními lidmi opomíjeny, ale to nic nemění na faktu, že to tak je a jen citlivější jedinci, ne tolik zkažení materiálním světem, dokáží tyhle věci vnímat popř. je zužitkovat ve svůj prospěch. Škoda jen, že lidí je stále více a nedotčené krajiny opovážlivě ubývá. Bude muset přijít další světová válka a epidemie, aby se počet lidí zredukoval a lidstvo se opět semklo. Bude muset přijít hladomor, aby člověk pochopil, jak je pro něj příroda důležitá a že on je závislý na ní, nikoliv ona na něm. Na jednu stranu je hezké a přínosné, že se zajímáme o přírodní vědy, snažíme se pochopit zákonitosti a fungování okolního světa, na druhou stranu jak jsme přírodu odtajnili a demýtizovali, zmizela k ní veškerá úcta a respekt. Všechen její užitek měříme na tuny dřeva, kila masa, pytle a bedny ovoce a zeleniny, ale její nezanedbatelný vliv na naši psychiku a význam její neporušenosti a celistvosti pro život všech ostatních druhů a vývoj ekosystémů opomíjíme. Někdy mně připadne, že jsem se narodil omylem do špatné doby, dnešní úpadková doba těmhle myšlenkám příliš nepřeje. Každý by si nejraději urval svůj kus přírody pro sebe, vytěžil ho a zničil, kdo má peníze, může vše … :-( Co se Beskyd týče, Kozinec jsem na mapě nenašel. Akorát zříceninu hradu Čeladná: Skalní hrádek můžeme považovat za strážní stanoviště při přechodu obchodní stezky přes horské pásmo z Moravy do Uher. To asi nebude ono, jak správně tuším. Spíše jsem chtěl příště natrefit na Kněhyňskou jeskyni, jako chlapa mě pochopitelně lákají všechny formy dutin, od přirozených po umělé. Navíc mám v sobě dobrodružného ducha, který mně nedá spát a stále prahnu po novém neprobádaném, což ostře kontrastuje s civilním životem, kde všechny změny bytostně nesnáším a jen mi komplikují život. Nebo mě taky lákají cesty za prameny řek. Člověk si řekne „blbá studánka“, ale já v tom vidím mnohem více. Není to jen o poznání, ale spatřuji v tom hlubší význam hledání prvopočátku, přeneseně myšleno počátku všeho bytí. A vlastně si člověk uvědomí, že o žádný počátek nejde, protože voda tvoří v přírodě nekonečný cyklus, v tom vidím paralelu s nekonečným vesmírem, ale to jsem zase odbočil k filosofování. Možná v tom hraje svoji roli i moje značná záliba v pissingu a slabost pro pramenitou dívčí moč, možná je to tím, jaký je voda podstatný živel, jak je pro nás vláha důležitá, pro nasycení našich krků i zavlažení polí, jak v přírodě nebezpečně ubývá čisté nezávadné vody. S vodou jsou spojeny životy nás všech, vše závisí na vodě, obce se staví kolem vo

Ano Ele, máš ve všem pravdu. Mluvíš mi prostě z duše. Mám taky pár svých míst, nezasvěcenému pozorovateli se mohou zdát obyčejná, pro mě však mají zvláštní význam. Na jedno takové místo asi nechodím sama, kolikrát jsem tam v trávě našla nedopalky cigaret. Zvláštní jak rozdílné úhly pohledu na svět mají lidé. Jeden považuju místo za posvátné, druhý ho považuje za kuřácký koutek. Tahle místa mne nabíjejí energií, uklidňují mne, všední problémy se najednou zdají být malé, nepodstatné a v časovém měřítku zanedbatelné. Myslím tím, že když pozoruju kopce, stromy, řeku jak nezadržitelně plyne, prostě krajinu jako celek, představuju si, jak byly tvořeny postupem věků, jak prodělávaly pomalé změny dávno před námi a dnešní problémy nás moderních lidí se mi najednou zdají být zbytečné, malicherné a pomíjivé. Hory jsou pro mě fascinující svou (zdánlivou) stálostí, neměnností, evokuje to ve mmě pocit jistoty, kterou v dnešní uspěchané a nestálé době čím dál víc postrádáme. Věřím, že v lidské psychice tkví zárodek a problém mnoha civilizačních chorob a je zarážející kolik lidí si to neuvědomuje nebo možná nechce. Jestli chceme jako druh na Zemi přežít, musí přijít doba, kdy si uvědomíme, že bez toho, abychom respektovali a ctili přírodu to nepůjde. Protože jsme ale ignorantská prasata, budeme zkoušet co příroda vydrží až na samý okraj únosnosti až nám ona sama radikálně řekne DOST. Pak se ti, co přežijí (hladomor, války, nemoci, přírodní katastrofu) budou muset zamyslet nad tím, jak žít v souladu s přírodou. Ta zřícenina hradu Čeladná je to místo, o kterém jsem psala, nějaké fotky jsou tady http://www.hrady.cz/index.php?OID=2270&PHPSESSID=e25d820cd3c537abe2183d299db293f3 Kněhyňská jeskyně je pro věřejnost bohužel uzavřená. Budeš muset prozkoumat jiné přírodní nebo umělé dutiny. "Cesta za prameny řek" by byl dobrý název pro knihu, navíc je dneska snadné vydat svou knihu sám v malém nákladu. K tomu pissingu musím podotknout malou poznámku. Při výletech velmi často zvedám sukni (stahuju kraťasy) a značkuju blízké i široké okolí. Asi je to spjato s mou potřebou propojit se s přírodou, podotýkám že netrpím žádnou poruchou močení. Největší požitek mám ale z toho, když můžu shodit oblečení a jen tak ležet na trávě, osvěžit se v horské řece, na nic nemyslet, jen vnímat přírodu všemi smysly. Už moc kecám tak radši končím. Taky si občas pohrávám s myšlenkou hodit ma papír něco z mého vnitřního světa, ale bůhví jestli za 1. na to mám a za 2. jestli by tomu někdo rozumněl a chtěl se tím vůbec zabývat.

Kdybych nespěchal, tak si to rozkliknu a mám to tam černé na bílém: „Hrad Čeladná stával na vrchu Kozinec“ :-) Podobnou zříceninu máme pár kilometrů od baráku: http://www.hrady.cz/index.php?OID=665, na skoro stejné ostrožně, němě zírajíc do okolních lesů Moravského krasu, ale že se nachází blízko města, je tam moc turistů. S turisty je to horší – na jednu stranu si stěžuji, jak je dnešní generace líná, nesportují, jen se válí a přežírají se, každých pár metrů si vezou prdel v autě, leč na druhou stranu, když se vydají v masovém množství do přírody, je to katastrofa – všude odpadky, pošlapané květinky mimo cesty, polámané větvičky mladých stromků, plašení zvěře, … takže mám být za současný stav vlastně rád, jenže když vidím všude kolem sebe ty vypasené zdeformované atrapy holek, co se celé zpocené batolí od fast foodu k fast foodu, stává se ze mě pomalu impotent. Každá společnost formuje svoje přírodní prostředí jiným způsobem, zanechá ve svém okolí, v obývané krajině svoje unikátní stopy – někdy tvořivé a zkrášlující, mnohem častěji však ničivé a devastační. Krajina má svoji paměť, jakožto němý svědek naší historie trpí všechny naše vrtochy. A i když neobhospodařovaná příroda pozvolna směřuje k přirozenému stavu, dá se z ní s trochou snahy reprodukovat, kdo v ní žil a jaký vztah k ní měl i do hluboké minulosti. Proto můj zájem o archeologii a starověk, toužím poznat in natura zvyky našich předků, vcítit se do jejich životů a zároveň pochopit, odkud jsme, co jsme a jakým směrem se ubíráme. Člověk by měl poznat svoje kořeny, aby mohl stát pevně na nohou. Dokud tak neučiní, nebude cítit žádný vztah ke svému prostředí – k přírodě, ani ke svojí společnosti. V lidské psychice tkví skutečně mnoho našich neduhů, a dokud nepřerodíme naši mysl, nezmění se ani naše tělo, vždy to bude jen boj s větrnými mlýny. Lidská mysl je čarodějka a stejně tak, jak nám dokáže být nápomocna, může nám být i nebezpečná. Čeho jsme v poslední době svědkem, je absolutní degenerace genového, kulturního i duševního fondu naší civilizace. Jeskyně: Ono je dobře, že je uzavřená, před zhoubným vlivem člověka je třeba poslední nedotčené zbytky přírody chránit. V okolí se nachází více jeskyní či závrtů, i když nejde o krasovou oblast, protože Beskydy se nachází na flyšových horninách, ale nejsem místní a nemám tolik času na obchůzky tamějšími malebnými hvozdy. V Moravském krasu znám pomalu každou druhou jeskyni a štěrbinu, navíc se znám s některými místními speleology – dělal jsem na správě CHKO praxi, takže jsem se dostal i do pár uzavřených jeskyní. Člověk si připadne jako v úplně jiném světě. To všudypřítomné ticho, tma a chlad působí až hrozivě, a přesto má na člověka tak blahodárný vliv. Proto se jeskyní využívá ve speleoterapii. Čůrání: Jak se začneme bavit o tomhle tématu, hned se ve mně probouzejí perverzní pudy a vyplouvají na povrch moje skryté úchylky. Nevím, do jaké míry jsi zvrácená, tak to vezmu raději hodně stručně. Já jsem si tady za ta léta vypěstoval pověst fekálního gurmána, ale abych pravdu řekl, hovna mě nikdy nelákaly. Podívám se na scat, od pohledu mě to vzrušuje, ale bez praxe se rozhodně obejdu. Něco jiného je klystýr a napouštění zadničky partnerky různými dobrotami a následné polykání (o tom vlastně je drtivá většina fekálních videí, jen málokdo je natolik otrlý, že pracuje se skutečnými hovny), to bych si někdy zkusit chtěl. Urinální praktiky mě však naprosto fascinují. Nevím, kdy nastal ten okamžik, kdy se obyčejný kluk přerodil v urinálního maniaka, ale pohled na močící ženu mě doslova uchvacuje. Natožpak její produkty pít –

svoji bohatou fantasii. Někdo by řekl, že něco takového nekoresponduje s mým romantickým vztahem k přírodě, ale mýlil by se. Přírodní Perversita, kterou zde léta propaguji, je harmonická, je výsledkem dokonalého průniku zvrhlosti a romantiky, nespoutané vášně i zdravého rozumu, divokého sexu i přísné sebekázně, emocionální i racionální složky naší mysli. Každopádně v přírodě je všechno nejlepší, ať nocování, nebo sex, popř. nějaké zvrhlé praktiky; jen bacha na klíšťata, jedna ta malá hnědá svině na mě přenesla boreliózu a od té doby mám se zdravím různé problémy a už toho ani nenasportuji jako dříve.

K těm tlustým holkám asi tolik. Za všechno můžou špatné stravovací návyky a lenost, kterou děti vidí u svých rodičů a napodobují ji. Svůj podíl viny na tom nese i laxní školství, co děti nechtějí dělat to skoro nemusejí. Sama se divím kolik je kolem mě pohodlných ženských, je jim zatěžko vzít své ratolesti a místo věčného koukání na televizi jim udělat výlet nebo přečíst knížku, ukázat jim jinou alternativu zábavy. Nebo taková černá hodinka, kterou jsme občas v létě zažívali, když venku bouřilo a nešla elektřina. To jsme si povídali jak to chodilo kdysi a já jsem ráda poslouchala vyprávění mé prababičky jak se žilo za války. Občas se jí po tváři zkoulela slza a já mám dodnes vrytý do paměti obraz jejího nehybného obličeje se slzou na tváři jakoby to byl námět pro portrét utrápené staré ženy. To se utvářely vazby mezi generacemi a lidé se nasloucháním poznávali. Někdy jsme ani nemuseli mluvit, stačilo jen poslouchat bubnování deště a pak když bylo po dešti a vyšlo slunce, rozběhli jsme se zase do lesů dělat lotroviny. Byla bych příliš pyšná, kdybych odsuzovala tvé urinální praktiky. Osobně k nim nemám negativní postoj, nepřipadá mi nijak pobuřující močit do partnerových úst, spíš se přikláním k tomu, že se jedná o projev oboustranné důvěry. Tvou touhu dovedu celkem bez problémů pochopit. Mě samotnou vzrušuje představa, že se mi partner vymočí do pochvy, při té představě se mi staví chloupky na krku. Pronásleduje mě to už dlouho, zatím jsem nenašla žádného partnera, který by byl ochotný to (s radostí a bez donucení) udělat. Jde asi o nějakou urinální úchylku:-) O té tvé se něco málo píše tady http://www.epovidky.com/index2.php/2009/02/05/moceni-jako-soucast-sexualniho-aktu/, ale o té mé jsem se nedočetla nic. Klíšťata z duše nesnáším, ačkoliv nerada živým tvorům upírám právo na život. Nejhorší jsou takové ty malé larvy, které se už dovedou přisát a těžko se na těle hledají, mají jen černou hlavičku a průhledný zadeček. S vytahováním klíšťat mám poměrně dost zkušeností, ale tyhle mrchy mi dávají zabrat. Průser je, že nepřenášejí "jen" boreliózu nebo encefalitidu, ale i jiné nemoci, které se dají těžko diagnostikovat. O tom ti asi nemusím nic povídat. Teď mi Ele řekni, kdo z nás dvou je upovídanější? Tipuju tebe.

S tou leností souhlasím. Když jsem byl malý, rodiče se mnou chodili každý víkend na procházky, jezdili jsme často na výlety, každý den jsem blbl před barákem, buď na pískovišti nebo na prolézačkách nebo lezl po stromech. Kolik já jsem se vydováděl, a i když jsem ml každou chvíli nějaké úrazy, od odřenin po zlomnou nohu, vzpomínám na to v tom nejlepším. Dnešní děti tohle neznají. Rodiče než aby hnuli brvou, raději dítěti pustí televizi, popř. počítač. Další věc mobily – to za mého dětství nebývalo, první jsem dostal až v prváku na střední a vůbec mi nescházel. Dnes když vidím prvňáčky, druháčky s mobilem v ruce, jak si hají hry, tak je mi do pláče. Školství to j ten nejhorší odpad, mašinérie na výrobu rozmazlených parchantů. Dnešní děti jsou prakticky nedotknutelné. Obyčejný pohlavek nebo naplácání na zadek, co bylo dříve u zlobivého dítěte samozřejmostí, je bráno pomalu jako týrání. Všechny ty psychologické pseudovýzkumy, které tvrdí, že fyzické tresty narušují vývoj dítěte, jsou snůšky sraček! Dříve z nich vyrůstali slušní a vychovaní lidé a dnes? Nevychovaní hulváti. A je to rok od roku horší. Na západě už se ve školách běžně střílí, k nám tenhle módní doplněk taky brzy dorazí, jako vše, co bezhlavě přejímáme, protože být jako Američan je prostě cool. Mezigenerační rozdíly – další aspekt úpadku společnosti a borcení tradic. Dnes je v módě nadávat na důchodce tohle a tamto, úcta k stáří nikde. Dříve bývali dědečkové a babičky vnoučatům vzorem, dnes jsou jen pro smích. Řada rodin by se jich nejraději co nejdříve zbavila. Rodiče si stěžují, jak jsou zaneprázdnění, že nemají na svoje děti čas. Blbost, správný rodič si čas vždycky najde, ale to by nesměl trávit tolik času vysedáváním v hospodě či šantánu, lítáním po nesmyslných nákupech apod. A když opravdu není čas, děti se dříve často nechávaly na hlídání právě u babiček a dědečků. Udržovala se tím rodinná soudržnost a tlumily mezigenerační rozdíly. To je dnes přežitek. Prarodič je rád, když dítě vidí jednou do měsíce, raději si pořídí psa, aby nezemřel nudou, vyčleněn ze společnosti. Co se urinálních praktik týče, ten nádherný pocit po dlouhém zadržování moči dobře znám a je mi nesmírně příjemný. Taky platí souvislost, že honěním oddaluji močení, což se dá využít, když není dostupný záchod, ale má člověk dost soukromí na to, aby si ho mohl pod stolem šudlat. Naopak po výstřiku se mi chce často močit. Párkrát se mi chtělo tolik, že jsem se při výstřiku i trochu vymočil. Říká se, že má chlap záklopky, které mu neumožní zároveň močit a ejakulovat, ale já je párkrát obelstil. Co se týče močení do pochvy, ono je to těžší provést, protože při ztopoření je hodně těžké a ne zrovna příjemné močit a měkký falus zase nejde tak snadno zavést do pochvy a snadno vyklouzává ven, takže to chce vychytat buď to polotvrdé stádium, kdy jde obojí, nebo těsně po výstřiku, kdy se mi chce často močit. Pokud máš na to jiný recept, poděl se o něj, já tohle ještě nezkoušel. Každopádně tím docházím k další verzi mojí úchylky – namočit ženě do pochvy a pak to z ní rychle vypít, než to vše vyteče. To může být taky zajímavé, ale vystává trochu hygienický problém. Ženská poševní mikroflóra je hodně náchylná, i když na nějaké ty úkapy moči při močení musí být zvyklá. Z videí vídáme příklady, že si tam ženy rvou kde co, od různých předmětů v domácnosti přes jídlo až po brouky, ryby a chobotnice, což už představuje značné riziko. To močení bych si rád zkusil. Baví mě vystříkat se do ženy a pak to z ní vylízat, ale před chlapy o tom raději nemluvím, nepochopili by to a

O klíšťaty přenášených nemocech mi nemusíš vykládat – kolik jsem si toho vyhledal a přečetl při snaze o vlastní diagnózu. Tady na zvrácených jsem upovídaný dost, i když v poslední době už mě to tolik nebaví, je to pořád o tom samém, tak se spíše soustřeďuji na vkládání videí. K tomu mám tisíce nápadů, ale není čas si s tím vyhrát jako třeba Duchcat a nebo zradí technika – ne ze všech stránek dokážu stahovat. A co se týče reálu, pokud se nedostanu do dobré společnosti, zase tolik toho nenamluvím, spíše poslouchám a více se rozjíždím až po nějakém tom pivu. V práci jsem se rozmluvil více, byl jsem donucen okolnostmi, ale ústa si raději šetřím na polykání moči :-D No nic, vyrážím se vykoupat, nebo mě to horko zničí.

Pomalu se dostáváme k jádru věci a tím je, jak správně podotkl Duchcat u Světlušek, sex. Dříve nebo později se konverzace ve společnosti obvykle stočí k sexu, myslím že je to přirozené, protože sexualita člověka hraje v životě nezanedbatelnou úlohu. Jeden můj kamarád mě kdysi varoval, když říkal, že jakmile se chlapovi zalíbí ženská udělá chlap všechno pro to, aby se jí dostal pod sukni. Ono spíš jde o to jaký postup balení a seznamování chlap zvolí, pro mě (asi jako pro většinu ženských) je rozhodující tzv. splynutí duší, to jednoduše znamená naladění na stejnou notu a vzájemné porozumění. Jde taky o galantnost a ohleduplnost, která s delším trváním vztahu většinou vyšumí. Takhle mě jednou sbalil kluk, když mi půjčil mikinu, galantně mě do ní zabalil a přitulil. Později jsem s ním strávila několik bouřlivých let, během kterých u nás doma několikrát i levitovaly předměty, protože měl podobně impulzivní povahu jako já. S tím močením je to tak, že jsem nikdy neměla partnera, který by byl ochotný zkusit močit do mě, když jsem své přání zmínila, odmítli. Asi to na ně bylo moc zvířecí nebo nevěděli jak na to. Svůj penis by do mě musel zavést ještě ne úplně ztopořený, protože po tom, co by se do mě vyčůral bych byla asi hodně vzrušená a moc by se mi nelíbilo, kdybychom museli z důvodu opadnutí jeho erekce po výstřiku skončit. Myslím, že spermofobní chování u chlapů je nenormální, vždyť jde přece o jejich tekutinu. Pití moče partnera jsem jednou zkusila víceméně náhodou, když po výstřiku uniklo i pár kapek moče. K tomu bych řekla asi tolik, že když jsem hodně vzrušená, jsem schopna skoro čehokoliv a líbí se mi to. Tak si tak říkám, že se někdo asi musí hodně bavit, jestli čte naši konverzaci, ale jsme na zvrácených, třeba by tady nebyla nuda, kdyby se tady každý podělil o své zážitky a představy.

No ono záleží, jaký s ní má ten chlap záměr. Pokud se mu jen zalíbí, myslí pouze na sex, nic víc, pokud si padnou do oka, mají podobné zájmy a cítí se spolu dobře, očekává od vztahu i něco více. Když přeskočí ta jiskřička lásky, je to mnohem hezčí, ale většina nadržených chlapů, co myslí převážně tím spodním mozkem, něco takového nikdy nezažije. Pokud chlap chce uvažovat racionálně, musí napřed vycákat patrony a potom to jde. Já jsem to tak před rande taky dělal (nemluvím o rande někde z erotické seznamky, ale šlo-li o vážný vztah). Přiznám se, že musím pravidelně honit (a to i když mám partnerku na sex), protože pár dní bez orgasmu ze mě dělá šílence a úchyláka. Potom mám takové choutky, že bych masturboval na veřejnosti. Když jsem zkoušel Dryorgasmovy suché orgasmy, tedy těsně před koncem to utnout, byla ta nadrženost o to horší. Nechápu ženy (či i muže), co mají sex párkrát do roka a přesto je neláká udělat si to samy. Já bych se asi zcvokl. Vím, že většina tvrdí, že si to nedělá a přesto dělá, tak jako u chlapů, ale existují i frigidky, které to neláká. Zajímavé je, že když jdu do přírody s kamarády, vychutnávám si tu krásu kolem plnými doušky a nic mě neruší, ale když jdu s dívkou, moje mysl se upíná stále na ni a z výletu skoro nic nemám. Jedině, když si to krátce předtím udělám. Sex raději ne, potom jsem vyčerpaný a nemám moc náladu na túrování. V životě je tolik věcí na prozkoumávání, tolik možností na trávení času a poznání nových věcí, tak je škoda jej celý prošukat. I když je to krásně strávený čas, to ano, l všeho s mírou. Co se týče těch netradičních praktik a úchylek, já mám spíš zkušenosti, že kámoši dávají návrhy a přítelkyně odmítají. Nesetkal jsem se tolik se situací, kdy by žena měla nějaký perverzní návrh a chlap ji odmítl. To bude tím, že se nevyskytuji ve společnosti kamarádek, kdo ví, co bych se z takové čistě ženské debaty dozvěděl. Já mám tu chronologii spíše naopak – nejdřív výstřik, potom močení, v opačném sledu to nebývá tak časté. To je ale zase komplikace v urinálních praktikách, protože po výstřiku prudce klesá moje hladina zvrhlosti. Asi nepamatuješ moje komentáře o Perversitě, co jsem zde vedl před pár lety, to jsi tu ještě nebyla. Většinu jsem psal během honění, jen při tom se u mě otevírá brána erotické fantasie a jsem schopen psát tak propracovaná díla. Naopak když píšu nějaké válečné povídky apod., tak zase musím naprázdno tam mě to naopak omezuje. Ohledně té spermofobie, já mám zase zkušenosti, že ženy příliš nemusí chuť svojí broskvičky, a to, i když sperma polykají a dokonce si na něm pochutnávají. Nemají tak přehnané reakce jako chlapi, ale přece jen. Já mám to štěstí, že dodržuji jakžtakž zdravou životosprávu, takže nechrlím žádné blivajzy. Už jsem si párkrát vyslechl, že takhle dobrý ejakulát ještě nechutnaly. Přece jen jsou ta zelenina a mléčné výrobky k něčemu dobré. :-) S močí je to takhle – ranní moč bych asi nevypil, ani kdybych byl sebenadrženější, kdežto taková ta čirá, tu kdybych nalil návštěvě do sklenice, tak to ani nepozná a říká si, co to mám za zvláštní minerálku. Některé lázeňské prameny chutnají úplně stejně. Kdo ví, jestli nenakukuje Duchcat, když tak podezřele věrně popsal tuhle debatu. A možná tajně nakukuje i Pretty, jak má ve zvyku, ale tu už nemám čím překvapit, za ta léta si o mně udělala jasný úsudek. Bylo by dobré si v diskuzích vyměňovat svoje názory na zvrácený i nezvrácený sex, ale když je tam tolik duševních mrzáků, co hned všechno poplivou, urazí a ze všeho mají srandu, tak mě to tady ani neláká zacházet hlouběji do svého zvrhlého nitra.

Randění z erotických seznamek mě už dávno přestalo bavit. Občas jsem se i navztekala, protože úroveň chlapů byla někdy dost tragická. Častěji se stává, že potkám někoho zajímavého v civilním životě, představy o protějšku z internetu bývají po mailech nebo fotkách hodně zkreslené a ta realita pak zabolí:-) Taky platí, že mě nepřitahují modeloví hezounci, spíš mi bývají protivní svou nezlomnou představou jak jsou úžasní, ale naopak mě zaujmou typy, které na první pohled někdo jiný ani nezaznamená. Vždycky se mi líbili starší chlapi, přitahovali mě svým životním nadhledem a zkušenostmi. Mívala jsem problém s autoritami a tak jsem asi hledala takového chlapa, který by mě intelektuálně převyšoval a kterého bych mohla respektovat. Bohužel je čím dál těžší najít vhodný protějšek, protože starší, zajištění chlapi mají někdy tendenci se chlubit a to pak u mě rychle skončí. A ti mladí jsou zase nevyzrálí nebo nevědí co chtějí. Ale je fakt, že se mnou to taky není jednoduché. Co se týká sexu, tak mé představy jsou různé. Moje fantazie podněcuje mou nadrženost, stává se, že na ulici potkám chlapa, který mě zaujme, k tomu třeba proběhne rychlá výměna pohledů a doma si pak představuju, že jsme spolu někde na opuštěném místě a šukáme tam a u těch svých představ si to udělám. Těch představ je víc, ale nechci je tady všechny vypisovat. To už bych nechala místní zvrácence moc nakouknout do svého nitra.

To já beru seznamku spíš jako takovou nouzovku, protože hledat tu pravou na ulici je mnohdy na dlouho. To bych mohl mezitím zestárnout a už bych přestal po všech stránkách fungovat. A když pak došlo na rande, nebylo to zas tak hrozné, spíš pokud na něj vůbec došlo, protože většinou to skončilo po pár mailech, nebo jsem dal návrh a odpověď už nepřišla. Mě třeba současné holky vůbec nevzrušují. Já nikdy nebyl na ty zmalované vychrtlé silikonové botoxoxé umělé modelky, ani nějaké výstřední potetované popiercingované holky (no snad ani jedno nejsi ty, to bych si docela naběhl :-), to mě spíš odpuzuje, než přitahuje. Naproti tomu když v lese při běhu potkám nějakou roztomilou přírodní zpocenou běžkyni a ucítím její vůni (její, ne parfém), tak to se mám co držet, abych neobohatil české statistiky deviantů a neskončil pod klinickým dohledem u Pretty na zkoumání. Přirozeně jako protipól zase raději hledám mladší, těm se dá snadněji oblbnout hlava a omotat si je kolem prstu (to nemyslím nikterak zle, jen je dobré, když můžeš protějšku věřit a víš, že je k tobě loajální). Holky, které potkám a zaujmou mě, často se (většinou ne hned, ale až s odstupem času) stávají objektem mých erotických snů. Ty mívám docela často a nejsou nijak vázány na sexuální absenci, mívám je klidně i v sexuálně aktivních obdobích. Jen jednou jedinkrát a už je to hodně dávno, jsem měl při takovém snu poluci. Ač mívám sny někdy docela bouřlivé, vždycky se probudím na sucho. Dryorgasmus by ze mě měl radost :-)

Seznamky jako takové nejsou špatné, spíš mě štvalo, když po úvodním mailu přišla otázka "Jak to máš ráda?", někdy ještě doplněná fotkou penisu. Pak nikdy na rande nedošlo, snad takový způsob balení nepoužíváš, to bych si zase pěkně naběhla já. Tetování ani piercing nemám, na fotkách to vypadá zajímavě a ráda se podívám, ale sama po tom netoužím. V posledních letech se mi daří přibližovat přírodě a kérky nebo piercing se s tím asi moc neslučují. Příroda je pro mě vlastně jednou z nejdůležitějších věcí a podvědomě se to myslím začíná projevovat i nenápadnou změnou mého šatníku. Kdysi se v něm vůbec neobjevovaly barvy jako světle zelená, hnědá, šedá, žlutá, teď po nich sahám častěji, i když tam pořád zůstalo červené, fialkové a modré oblečení. Vychrtlá určitě nejsem, spíš bych řekla, že jsem normální ženská, ani hubená ani tlustá, materiál mám prý na těch správných místech a zmalovaná snad taky ne, i když se ráda upravím. Já taky nemám ráda ty vyumělkované modleky, které s každou vráskou nebo faldíkem utíkají na kliniku a řeší s panem doktorem co teď proboha budou dělat. Nebo bulimičky a anorektičky, to je nenormální. Kromě přírody mám ráda i dobré jídlo a když mám chuť na buchtu nebo na řízek tak si ho prostě dám a jsem šťastná. Ze svého jídelníčku jsem ale úplně vyškrtla vepřové maso ne kvůli dietě, ale protože se po něm cítím jako balvan. Často vařím z krůtího, hovězího a občas z kuřecího. Maso jím tak 2x do týdne, ostatní dny klidně vařím těstoviny se zeleninou, luštěniny, polévky, zeleninové saláty. Jako protiváhu k dobrému jídlu si i ráda zacvičím nebo zaběhám. Jediným mým zlozvykem, kterého se mi nepodařilo zbavit je pití kávy, zkoušela jsem různé náhražky, ty ale neobsahují kofein a cítím po nich pořád stejnou chuť na kafe. Takže na to kašlu a kafe si dopřeju. Občas si vezmu hrnek a jdu do lesa, sedím na mechu a poslouchám ptáky, to pak chutná jestě líp.

Tak fotku svojí chlouby posílám pouze na vyžádání. Kdysi jsem plánoval nahodit sem vlastní sebeukájení, ale když jsem si přečetl reakce uživatelů, kdykoliv někdo něco podobného vložil, tak jsem si to hodně brzy rozmyslel. Navíc na to nemám techniku. Na telefon se natáčí blbě a na foťáku sežere minuta videa 100 MB. Já se raději ptal, protože dneska volí tetování či piercing každá druhá a mnohdy i holky, do kterých by to člověk neřekl. Já jsem si tě podvědomě představoval celou v černém, ale to bude tím avatarem, ten dělá hodně. Mnohdy tady někdo ne tak známý tady změní avatar a já s ním jednám úplně jinak, protože už si ho představuji úplně odlišně. Já jsem šatník nikdy moc neřešil, u mě šla móda vždycky stranou. Sice jsem metalista, ale mám všehovšudy dvě metalová trička, k tomu dvě zvraceny.cz :-), sice jsem čundrák, ale taky nemůžu říct, že by u mě převládaly nějak zvláště přírodní barvy. Jsem rád, že nepadla ani zmínka o růžové, barbíny nebrat. Hovězí tolik v kuchyni nepoužívám, je těžší na úpravu a nejen zrovna žádný šéfkuchař. Když jsme u toho jídla, nejraději si dám řízeček, smažáček, gulášek, pikantní kuřátko, grilovanou klobásku, ale i špenát, rajskou a všechny možné „bílé“ omáčky. Přiznám se, že hodně dominuje maso, ale v poslední době mně hodně zachutnaly jakékoliv recepty s brokolicí, zapékaná s těstovinami a sýrem, popř. s rýží či s bramborami apod., po tom bych se užral. Já mám tu výhodu, že si můžu dovolit se pořádně nadlábnout, protože všechno vysportuji. Teď v těch deštích těch příležitostí tolik není, ale v létě jsem pořád v terénu, ať na skalách, na kole, běžíc v lese či plavajíc ve vodě. Přemýšlel jsem i o triatlonu, to jsou disciplíny, co mně nejvíce padnou, ale ta borelióza mi zhatila plány a protože hrozně nerad prohrávám, vyprdl jsem se na to. Co se zlozvyků týče – kouřit jsem přestal už na střední, alkohol už jen čas od času a pak to sice většinou přepísknu, ale dám si zase měsíc dva pauzu a na kafe jsem si naštěstí nikdy nenavykl. Není to zase tak dlouho, co jsem přestal pít kakao. Teď si dám kafe jen výjimečně, když mě čeká nějaká přednáška, kurz, jednání, pohovor apod., kde musím být bezpodmínečně fit, ale stejně se mi zdá, že to na mě nezabírá, je to pro mě jen takové placebo. Čas od času piju caro. Hrnek do lesa, ten musí buď vystydnout, nebo se vylít, nebo bydlíš hodně blízko lesa. Já to mám k lesu tak 400 m, ale představa, že to jdu po bahnité hrbolaté cestě s hrnkem v ruce, no nevím ... to raději termosku.

Sice jsem po snídani, ale tvůj výčet dobrot mě navnadil. Na obědě bychom si určitě pochutnali spolu. Jako zákusek bych si dala jahodovou nebo třešňovou bublaninu. Teď v létě peču z ovoce často, baví mě otáčet se v kuchyni, mít všechno co se v ní děje pod kontrolou, na sporáku probublává gulášek a v troubě voní buchta, k ženské to patří a feministky ať jdou k čertu. Teplo domova, vaření a pořádek má udržovat ženská a to nejsem žádná zakřiknutá puťka. To ale neznamená, že bych chlapa do kuchyně nepustila, mnohdy máte občerstvující nápady, však není náhoda, že nejlepšími kuchaři bývají muži. Les mám opravdu blízko, asi patnáct metrů za domem a jsem k němu citově vázaná. Podle studeného kafe se pozná jeho kvalita, když piješ drcené splašky, za studena se chuť jasně ukáže. Jestli ale nepiješ kafe, je to stejné jakobych nekuřákovi vysvětlovala rozdíl v chuti cigaret třeba mezi Marlborem a Spartou, tak tě tím nebudu zatěžovat. Na střední škole jsem taky kouřila, vyváděli jsme dost blbostí a občas z toho byl i průser. S kamarádem jsme ukradli a vyhodili třídní knihu, hlavně proto, že jsme měli hodně zameškaných neomluvených hodin. Na škole jsem měla jen jednu kamarádku, zato kamarádů hodně, mezi chlapama jsem se vždycky cítila líp, ženský kolektiv mi přišel plný intrik a pomluv. Je fakt, že svůj šatník taky moc neřeším, ale v práci musím nosit sukně a společenské oblečení, doma natáhnu kraťasy nebo tepláky a tričko a hurá ven. Nejraději doma chodím nahá a to neříkám proto, abych podnítila tvou představivost, je mi to tak nejpříjemnější. Když mluvíš o tom, že jsi metalista, musím se přiznat, že nemám a nikdy jsem neměla vyhraněný hudební vkus, což považuju u sebe za nedostatek. Neposlouchám sice ty sračky jako Lady Gaga, Beyoncé, Jay-Z a další, co hrají na MTV nebo óčku, to je úplná tragédie, ale metal si nepouštím. Spíš mám oblíbené písničky různých skupin a žánrů, tak třeba Sabaton-album Primo Victoria, tam jsou všechny písničky dobré, ale pak třeba zase úplně odjinud starý Lenny Kravitz, a hodně písniček z 90. let. Některé i od Landy ještě z Orlíku, Chcíplý dobrý víly a taky z Valčíku. Jo a ještě se mi líbí Arakain, ne kvůli Honzovi Toužimskému samotnému, ale kvůli tomu jak dobře zpívá. A pak ještě pár songů od Hurts. Takže taková všehochuť.

Abych pořád nerozebíral, co mám rád, tak napíšu, co zrovna nemusím. Z jídla je to cokoliv z vody vytažené (vyjma některých filet jako pangasius, tilapie apod. a rybích prstů, ale ty viděly rybu možná tak z rychlíku), plísńové sýry (vyjma smažený hermelínek), houby (vyjma smažených bedel, popř. rizota) a olivy (bez výjimky). Já jsem v kuchyni vítaným společníkem – každou chvíli něco připálím, nechám přetéct hrnečku vař a pak drhnu sporák, popř. zapomenu nedojezené jídlo v troubě dva týdny a pak jej naleznu shnilé a plesnivé. Proto když nemusím, omezuji svoji činnost jen na instantní polévky, vaření brambor, napařování knedel, otevírání kompotů, krájení cibule apod. Ale s Pohlreichem bych na pivo klidně zašel. No ono je to dané tím, že mě nebaví u toho třeba hodinu stát. dám vařit brambory, odejdu k počítači a za chvíli mě probudí charakteristický zápach připáleniny, tak letím tryskem dolít vodu. Tak to asi bydlíš někde na vesnici. Já bydlím na samém okraji města, takže to splňuje výhody obojího – snadná dostupnost úřadů, institucí a obchodů, širší nabídka práce, ale zároveň ne takový ruch, více přírody, takřka venkovský charakter, přátelští sousedi apod. V poslední době mám stop stav na teplé nápoje. Dříve jsem pil hodně čaje, ale nějak jsem se jich v poslední době přepil a teď spíš experimentuji s domácím šípkovým, lipovým, kopřivovým, plánuji i heřmánkový a mátový, jestli v přírodě posbírám ingredience. Na škole jsme měli dělat povinně herbář a od té doby mě zajímá určování a sbírání bylinek. Skrývá se v nich velký nevyužitý potenciál. Všechno vyrábíme průmyslově, samé polotovary, náhražky, chuťové přísady, všude samá chemie, polutanty, karcinogeny a potom se divíme, že máme všichni tak podlomené zdraví. To já jsem na základce patřil k největším sígrům, zatímco na střední a výšce zase pro změnu k těm nejvzornějším premiantům. Říkám tomu osvícení perversním duchem svatým. Doma taky nejraději chodím nahý, zvláště v létě je to praktičtější, protože propotit denně několik triček není zrovna to pravé a pařit si genitální partie v textilu jakbysmet. Naproti tomu v zimě, když sedím do rána u počítače, tak někdy i v bundě a s rukavicí na ruce, co mám na myši. Na koupání taky vyhledávám spíše nudapláže, je to přirozenější forma koupání, ale zatím jsem nenašel nikoho, kdo by tam byl ochoten se mnou jít, tak to řeším individuálně. Taky se snažím rok od roku více otužovat, takže loni jsem plaval v přehradě ještě začátkem listopadu, ale na takové ty tradiční silvestrovské koupačky si prozatím netroufám. Co se jmenovaných kapel týče, tak všechno můžu, snad jen ty Hurts nějak neposlouchám. Já nepohrdnu defakto ničím z rockové a metalové scény s občasnými přesahy do country, folku či vážné hudby, občas i popu či disca, ale to už musí stát zato, ne ty mediální rychlokvašky a pseudohudební slátaniny poslední doby.

Nějak mi dochází šťáva a nevím co ještě psát. Přece jenom jsi upovídanější ty. Já to hned věděla. O těch bylinkách je to tak, občas se snažím doma nějaké vypěstovat, ale moc velký úspěch zatím nemám. Všechno po čase najednou přestane růst až to pomalu uschne. Na nuda pláži jsem byla jednou, ale jako malá a stud jsem tenkrát necítila. Se svou nahoutou bych neměla problém, možná bych spíš nevěděla kam s očima, kdyby kolem procházeli samí naháči a při konverzaci bych asi neudržela oční kontakt. Jak to tam vlastně chodí? Cizí lidé mezi sebou normálně mluví? Skládají si komplimenty? Třeba jako: "Pane, vy máte ale dlouhý....., takový jsem ještě neviděla."Asi je to zajímavá zkušenost, jo co když se vzrušíš při pohledu na nějakou sličnou nudistku, co pak? Schováváš to pod ručníkem?:-)

Já bylinky nepěstuji, jen sbírám v přírodě. Kdybych je pěstoval, dopadlo by to stejně jako s tím vařením :-D Navíc jsem pořád někde rozlítaný, takže si žádné živočišné ani rostlinné mazlíčky nepořizuji. Tak to chodí možná na nějaké nudaerotopláži na Kanárech, tady chodí ve směs samé starší ročníky, takže není moc nač se dívat a obdivovat. Mezi sebou se štamgasti baví naprosto normálně, ale já tam jsem spíš kvůli vodě. Svleču se, hupnu a plavu. Možná jsou u nás pláže, kam chodí mladší sorta, ale v Brně to fakt není. Generace jsou na jednu stranu čím dál zvrácenější, na druhou čím dál cudnější. Divným směrem se to ubírá :-( Jo kdyžtak jsem si založil nový mail pro zvrácené el-magor@seznam.cz, to kdyby tě něco zajímalo nebo napadlo nebo měla nějaký zajímavý tip na průzkum v Beskydech.

Tak mě ještě napadá, jestli je nějaká nuda pláž v okolí Beskyd, ještě to tam nemám moc prozkoumané. Ani hory tolik ne, natož pak jezera a rybníky. A to co říkáš, se mi spíš dříve někdy dělo v bazénu, že mě vzrušil pohled na nějakou kočku a potom jsem musel počkat a nemohl vylézt z bazénu, dokud neklesl :-)

Nuda pláž v okolí Beskyd neznám žádnou, ale radši bych hupsla nahá někde do řeky, potají a beze svědků, rozložila deku na trávu a vyhřívala se na sluníčku. Ale asi bych se sama přece jen trochu bála. Kdo ví, třeba by mohl někde okolo čenichat zatoulaný medvěd a co pak? Ten tvůj mail se mi třeba bude hodit, kdybych potřebovala mužný doprovod. Svůj mail ti tam taky pošlu, kdybys sháněl průvodkyni po Beskydech v místech, kde to ještě neznáš.

No koupání v řece ještě Beskydy dobře umožňují, pokud je člověk krapet otužilejší, ale tady v nížinách už to s kvalitou vody řek dost pokulhává. Ale pořád lepší, než většina stojatých vod, všechno prolezlé sinicemi. No zaplať perversní bůh, že do čistoty Gangy mají nše veletoky ještě daaaaaaleko. Představa náročného výletu divočinou korunovaná blahodárným vykoupáním se v křišťálově čistém jezírku někde pod vodopádem, to byl vždycky můj sen. Bohůmžel e to nikdy neuskuteční. Někde jsem měl i internetový odkaz na všechny oficiální nudapláže v republice. Bylo jich tam docela dost, ale ten už nnajdu, ve virtuálním prostoru mám děsný bordel a už nikdy si to nevytřídím :-/

Tak krapet měním rozhodnutí, v sobotu jsem na nuda pláži potkal pěknou mladou kočku. Předpokládám, že jsi to nebyla ty :-D Ještě to není tak zlé, jak už jsem myslel.