Nahlášení komentáře

Obsah: 76130 - "Česká příroda 2"

Komentář: "Kdybych nespěchal, tak si to rozkliknu a mám to tam černé na bílém: „Hrad Čeladná stával na vrchu Kozinec“ :-) Podobnou zříceninu máme pár kilometrů od baráku: http://www.hrady.cz/index.php?OID=665, na skoro stejné ostrožně, němě zírajíc do okolních lesů Moravského krasu, ale že se nachází blízko města, je tam moc turistů. S turisty je to horší – na jednu stranu si stěžuji, jak je dnešní generace líná, nesportují, jen se válí a přežírají se, každých pár metrů si vezou prdel v autě, leč na druhou stranu, když se vydají v masovém množství do přírody, je to katastrofa – všude odpadky, pošlapané květinky mimo cesty, polámané větvičky mladých stromků, plašení zvěře, … takže mám být za současný stav vlastně rád, jenže když vidím všude kolem sebe ty vypasené zdeformované atrapy holek, co se celé zpocené batolí od fast foodu k fast foodu, stává se ze mě pomalu impotent. Každá společnost formuje svoje přírodní prostředí jiným způsobem, zanechá ve svém okolí, v obývané krajině svoje unikátní stopy – někdy tvořivé a zkrášlující, mnohem častěji však ničivé a devastační. Krajina má svoji paměť, jakožto němý svědek naší historie trpí všechny naše vrtochy. A i když neobhospodařovaná příroda pozvolna směřuje k přirozenému stavu, dá se z ní s trochou snahy reprodukovat, kdo v ní žil a jaký vztah k ní měl i do hluboké minulosti. Proto můj zájem o archeologii a starověk, toužím poznat in natura zvyky našich předků, vcítit se do jejich životů a zároveň pochopit, odkud jsme, co jsme a jakým směrem se ubíráme. Člověk by měl poznat svoje kořeny, aby mohl stát pevně na nohou. Dokud tak neučiní, nebude cítit žádný vztah ke svému prostředí – k přírodě, ani ke svojí společnosti. V lidské psychice tkví skutečně mnoho našich neduhů, a dokud nepřerodíme naši mysl, nezmění se ani naše tělo, vždy to bude jen boj s větrnými mlýny. Lidská mysl je čarodějka a stejně tak, jak nám dokáže být nápomocna, může nám být i nebezpečná. Čeho jsme v poslední době svědkem, je absolutní degenerace genového, kulturního i duševního fondu naší civilizace. Jeskyně: Ono je dobře, že je uzavřená, před zhoubným vlivem člověka je třeba poslední nedotčené zbytky přírody chránit. V okolí se nachází více jeskyní či závrtů, i když nejde o krasovou oblast, protože Beskydy se nachází na flyšových horninách, ale nejsem místní a nemám tolik času na obchůzky tamějšími malebnými hvozdy. V Moravském krasu znám pomalu každou druhou jeskyni a štěrbinu, navíc se znám s některými místními speleology – dělal jsem na správě CHKO praxi, takže jsem se dostal i do pár uzavřených jeskyní. Člověk si připadne jako v úplně jiném světě. To všudypřítomné ticho, tma a chlad působí až hrozivě, a přesto má na člověka tak blahodárný vliv. Proto se jeskyní využívá ve speleoterapii. Čůrání: Jak se začneme bavit o tomhle tématu, hned se ve mně probouzejí perverzní pudy a vyplouvají na povrch moje skryté úchylky. Nevím, do jaké míry jsi zvrácená, tak to vezmu raději hodně stručně. Já jsem si tady za ta léta vypěstoval pověst fekálního gurmána, ale abych pravdu řekl, hovna mě nikdy nelákaly. Podívám se na scat, od pohledu mě to vzrušuje, ale bez praxe se rozhodně obejdu. Něco jiného je klystýr a napouštění zadničky partnerky různými dobrotami a následné polykání (o tom vlastně je drtivá většina fekálních videí, jen málokdo je natolik otrlý, že pracuje se skutečnými hovny), to bych si někdy zkusit chtěl. Urinální praktiky mě však naprosto fascinují. Nevím, kdy nastal ten okamžik, kdy se obyčejný kluk přerodil v urinálního maniaka, ale pohled na močící ženu mě doslova uchvacuje. Natožpak její produkty pít –"