Twin Peaks

Ano, patřím do té skupiny diváků, pro které se tento seriál stal oním opěvovaným kultem a světem, který vás vtáhne a nepustí, dokud nenajedou závěrečné titulky poslední epizody. Dlouho jsem přemýšlel, co mám na Twin Peaks tak rád, ale nedobral jsem se k nějaké jedné konkrétní věci. Dvojce Lynch/Frost se povedlo namixovat takovou kombinaci specifického humoru (který je mi blízký a který se v Twin Peaks vyskytuje často i v těch nejvypjatějších situacích), tajemné mystiky, kriminálky, horroru, romantiky a řekl bych i zcela záměrné parodie na soup opery, která funguje a žije svým vlastním životem, kdy máte pocit, jako byste byli součástí toho všeho, obyvatelem severoamerického městečka v blízkosti hranic s Kanadou, obklopeného lesy Doughlasových jedlí. Téměř každý z obyvatel tohoto městečka, které máme tu čest poznat, skrývá nějaké své tajemství. Někdy nevinné, někdy zcela temné. Perfektně zahraný agent FBI Dale Cooper (Kyle MacLachlan) s návykem na lahodnou černou kávu a třešňový koláč, který ve své praxi používá tibetské metody, o kterých se mu zdálo ve snu a který se dokáže nadchnout pro cokoli /“Podívejte se…kachny na jezeře! Oh..“/, šerif Harry Truman (Michael Ontkean), chlap se srdcem na pravém místě, který stojí za Cooperem a pomáhá mu s vyšetřováním, moula Andy (Harry Goaz), který ještě nikdy ve službě nepoužil zbraň, ale který svou nešikovností často narazí na důležitou stopu, byznysmeni a bratři Ben a Jerry Hornovi /“Bagety, to je moje!“/, Benova rošťácká a nebezpečně krásná dcera Audrey, která z rozpustilé studentky během seriálu dospěje v mladou dámu, svéráný agent Albert Rosenfield /“Mluvíš, jako bys posvačil nějaké místní prašivky.“/ a takto bych mohl pokračovat ve výčtu postav, které v městečku potkáte. Postupem času některé postavy ustupují a dávají více prostoru jiným. Co mi trochu vadilo a bez čehož bych se klidně obešel, byly Jamesovy (James Marshall) peripetie s paničkou, která ho zaměstnala jako opraváře aut svého manžela, kterého se chtěla zbavit a James posloužil jako obětní beránek. Najdeme zde i několik skutečně silných, geniálních momentů (např. postupně se oddalující záběr na krkavce za doprovodu písně Into the Night od Julee Cruise). Je toho sice mnohem více, o čem bych zde mohl psát (sovy, dáma s polenem, černý a bílý vigvam, Bob), ale nejlepší je se na tento skvost podívat a udělat si vlastní obrázek. Hudba Angela Badalamentiho je pak kapitola sama o sobě. Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů.