Depilace

Všechno začalo jednoho krásného jarního dne na rozkvetlé louce. Včela makala, až se z ní kouřilo. Létala z květu na květ a rabovala všechno, co tam našla. Nektar, pyl… víc tam toho nebylo. Když toho na sebe nalepila, co unesla, odrazila se od blizny, rozběhla se po okvětním lístku a… a skočila. Máchala křídly co to dalo – a povedlo se. Letěla. Nabrala směr úl. Za chvíli s tím byla doma. Plácla s sebou na česlo, a jen co si trochu oddechla, už se svým nákladem pospíchala dovnitř. Běh tmavými uličkami k cíli. Nektar čváchla do plástve, kde ho další včely z dělnické třídy odpařovaly áááž do ztuhnutí. Byl z něj med. Pyl vysypala na zem, ale to může. Jiné dělnice to hned sebraly, trochu přežvýkaly, a tu uslintanou hmotu naplácaly někam, většinou na novou, ještě prázdnou plástev. Trochu z toho vyžvýkaného daly na výrobu mateřské kašičky pro svou feudální vládkyni produkující hromadu vajíček každý den, trochu namatlaly na stěny úlu v podobě propolisu – ještě do toho namíchaly medovici seškrábanou kusadly z pupenů stromů a z listí, a bylo hotovo. No a pak zase běh úlem ven, odraz od česla a tryskem na louku, vyrabovat další květ. Pakárna, co? No a když tohle udělalo pár tisíc včel několikrát za den, vznikla hrudka vosku. Tu jim sebral včelař, společně s medem a propolisem. Dostal u toho pár žihadel – a dobře mu tak. Nemá jim to čórovat :o( Hrudka vosku se pak přetavila, vyčistila, zabalila a už jede do včelařského výkupu. Včelař ji tam prodal za pár kaček… tolik práce to dalo. A pak ji za víc kaček prodali kosmetické firmě, která ji zpracovala, znovu zabalila a za ještě víc kaček ji prodala do kosmetického salónu. Tam ji paní kosmetička plácla do chlupů nějaké ženské, servala to, zahodila a výsledek vidíte. A pro takovou blbost pracovala hromada včel několik dnů :o( Ale vypadá to alespoň zajímavě, když už nic.