Masáže

Ráno vstanu, namasíruji nohy, aby něco vydržely… kecám, nemám nohy… ne, kecám, mám nohy, ale ráno nikdy nevstávám. Tak znova, ale teď už vážně. V poledne se vzbudím, za hodinu nebo dvě vstanu. Nějaké jídlo, káva – namasíruji žaludek a trávící trakt. Podívám se na net co je nového na Zvrácených, taky ve zprávách poklikám titulky a nestačím se divit, jakou mediální masáž to na nás zase zkoušejí. Náš pan president se dal na airsoft, jeho spoluhráče chtějí zavřít, respektive zavřený je, ale nechtějí ho pustit. Na Slovensku policie masíruje obyvatele vesnice za to, že si nechali vypálit hrad… ti jim ale vypálili rybník, už nemají na co lákat turisty – všichni se poprali a louka zůstala celá. Tedy obydlená. Ještě štěstí, že mají žháři ochranu, v opačném případě by jim někdo mohl doručit účet za způsobenou škodu. Ve světě taky samá zajímavost. Dva hubení Somálci na kajaku drží v šachu jiný, větší kajak o výtlaku 160 000 tun naložený průmyslovým zbožím a s posádkou 45 mužů. To je masáž, to je masáž. Nedokáži si to nějak přebrat tak, abych to pochopil. Kdyby těm Somálcům chrstli do toho jejich kajaku splašky z kuchyně z poslední večeře, museli by se nutně potopit. A konečně, raduji se, dobrá zpráva. Mořská hladina se nezvedla. Takže až pojedu zase na svou oblíbenou pláž, tak ten stánek se zmrzlinou, co stál u vody, tam ještě bude. Už sice roztála polovina ledovce, ale nic se nestalo. Až roztaje ledovec celý, stoupne hladina moře o 80 metrů, možná o víc. Psali ekologové. Takže ta první polovina ledovce byla jen vodní pěna, samá bublina, hladinu moře to nezvedlo. To je príma, ještě, že jsou ty bubliny. Kdyby jich nebylo, ten stánek se zmrzlinou by už taky nebyl… to je masáž, to je masáž. Ale co to? Tady zase pro změnu špatná zpráva. Jsme zadlužení víc než včera. Zase o pár miliard. To je smůla. Kterépak zemi to asi dlužíme? přemítám polohlasem. Pošlu jim omluvný dopis, že já to nejsem, nemám dluhy a daně platím poctivě, tak aby se na mě nezlobili. Hledám tu zemi v ekonomickém týdeníku. Tak tahle to nebude, ta dluží více jak my, tahle také ne, ta dluží taky dost… beru to abecedně a masíruji myš u PC. To je divné, kroutím hlavou nevěřícně, mám asi vir v PC. Všechny země mi ta bedna vyhodnotila jako zadlužené. No jo, ale komu ty všechny země dluží? Kde je nějaký stát či království, který hraje roli věřitele? Tak já ten dopis asi nenapíši, nemám komu. Napíši raději něco na stránky pro zvrácence. Doba pokročila pouštím se do práce. Blíží se večer. Večeře. Pak znovu práce. Pokusím se přispět k oddlužení mé země milované. Snad se mi to povede. Masíruji své mozkové závity. Večer. Je čas odpočinout si. Dám si masáž, masérka už čeká. Tak se na to podívejte. Ale nikomu to neukazujte!