Kdy na masáž – řeknu to jen jednou větou, aby to nebylo dlouhé

Po práci, po směně u soustruhu po kolena ve šponách nasáklých páchnoucí chladící emulzí z řepkového oleje a detergentů, po smýkání úklidového vozíku po ulicích šedivého města, zvolna se halícího do večerního šera a závoje smogu, s metlou v jedné a umolousaným pomačkaným papírovým sáčkem s okoralým chlebem s margarínem v druhé ruce, po celodenním vybírání odpadkových košů nebo zevlování u marketu za kontejnerem s nahnilým ovocem a plesnivým salámem polské výroby, po dlouhém letu v kokpitu A380 s letuškou na klíně a pak i v klíně, po několika letech vysedávání na invalidním vozíku, po noční v dolech mezi hromadami uhlí v nepostřehnutelném oparu metanu a dobře postřehnutelném čpění zvratků, moči a výkalů povalujících se mezi uhynulými krysami, po sosání septiků nebo vyvážení popelnic, po spánku na pláži melancholicky ovívané mořským vzduchem prosyceným pachem ropných skvrn, žluklého oleje na opalování a nedojedených chobotnic z nedaleké levné restaurace, mizících po soustech v skřehotajících zobácích drzých racků, po návštěvě výdejního místa sociálních dávek, po namáhavé cestě z banky s kufrem plným oběživa, po nočním šmejdění kolem hotelů a nádraží s kabelkou v ruce, po návratu z dvouměsíční dovolené v Karibiku, po hádce s tchyní a následném kopání hrobu na zahradě, po tom všem přijde vhod pořádná masáž provedená zkušenou masérkou s plachým až bojácným pohledem laně sražené tureckým kamionem se sjetým vzorkem na pneumatikách a pomalovaným nárazníkem i spojlerem na D1 v místech, kde nejsou svodidla, protože byly odevzdány do sběrných surovin partou pracovníků co o týden později shořela při přeřezávání kabelu vysokého napětí vedoucího od jaderné elektrárny šetřící hnědouhelné zásoby pro příští generace a ženoucí skrz komíny postavené v dobách normalizace tuny popílků a síry do ovzduší, kde se mění na kyselé deště deptající přírodu, plechové střechy činžovních domů i lak na autech opuštěně postávajících na poddimenzovaných parkovištích pozvolna revitalizovaných panelových sídlišť zdobených vývěskami realitních kanceláří s rozesmátými obličeji realitních makléřů pokoušejících se zoufale prodat vybydlené a zadlužené byty dobře rozpoznatelné od těch ostatních zaprášenými slepými skly oken za kterými se večer nerozsvítí světýlka znamenajících to krásné, to jediné, co nám ještě přináší radost do života – domov.