Rocco

Ještě že té staré kurvě nevypadla dentální protéza, to bych se asi posral úplně.

tak na babku docela dobrý aspoň nemá celulitidu jako většina pětadvacítek dneska. Jako na stáří by se dala, mít vedle sebe něco takového. Jen by si mohla nabarvit vlasy, protože šediny na ženský zrovna moc sexy nejsou. A za mě hlavně plus, že si nechá projíždět kaďák. Protože stará vytahaná kunda asi nic moc.

on tam šustí staré babičky a vedle seba má krásnou blodsku, se poseru.. to je fakt děs , ale podle mne to je asi dáreček slečny pro maminku, vymrdá manželce mamku a asistuje mu u toho jeho mamka, aneb jsou to zaměstnanci pečovateslkého ústavu a jako vánoční dárek obšťastnuje babičky. Ale škoda, že neukázali více, musím se nato podívat ještě jinde , doclea by mne to bavilo, pořádně babku vymrdat ..

tvl to je moc

to je jako u nas pani prosecka ta ciha u hospody a jak potka opileho kluka jde s nym domu a picha z nim a pak temu klukovy se kazdy smeje zeje cune .ona je skareda nema zubi a je ale hodna

ta paní má na svůj věk suprovou postavu... Smočil bych ji hned.

Proč na to koukám když jsem věděl co tam přesně bude. Zvědavost? Wolwe bude vědět

Představme si situaci, že nějaké auto nedobrzdí a ťukne do auta před sebou. Vyleze z něj mladý, potetovaný hoch a přihlížejícím lidem zašumí "No jo, frajírek nezodpovědnej." Nebo vyleze žena a lidi na to "No jo, ženská blbá"; když se vysouká senior, pomyslí si většina "Dědek senilní, kdo mu nechal papíry" a když vyleze někdo jiný, lid se spokojí aspoň s povzdechem "Lidi dneska jezdí jako prasata." Teď stejná situace; pouze v roli toho, kdo naboural, jste vy. Kde budete hledat příčinu? Pokud patříte k většině, tak to bude variace na témata "Odháněl/a jsem mouchu", "Svítilo mi do očí slunce", "Ten přede mnou zastavil úplně nečekaně", nebo třeba "Mám syna v nemocnici a myslel/a jsem na něj." Kdo nebo co za to může Jaký je rozdíl v posuzování druhých a sebe? U druhých máme sklon vidět za jejich neúspěchy jejich vlastnosti (v našich případech nezodpovědnost, hloupost, stáří a bezohlednost), zatímco u sebe svádíme neúspěchy na nečekané potíže, smůlu nebo shodu okolností. V psychologii se tento zajímavý jev označuje jako atribuční chyba a teorie praví, že při hledání příčin neúspěchů máme sklon u druhých nadhodnocovat dispoziční faktory (vlastnosti), zatímco u sebe nadhodnocujeme situační faktory (náhoda, věci mimo nás). Asi nepřekvapí, že u úspěchu je to často naopak - svůj úspěch vysvětlujeme svými schopnostmi, zatímco za cizím úspěchem máme tendenci vidět situační příčiny (štěstí, protekce a podobně). Jsou ovšem také lidé, kteří to mají úplně opačně - své neúspěchy zveličují a pokládají za důsledek vlastní neskutečné neschopnosti, zatímco své úspěchy bagatelizují a pokládají za výsledek šťastné náhody. Tyto tendence výrazně souvisejí s pokulhávající sebedůvěrou. Pokud chcete, podívejte se na přehledné schéma atribucí neboli hledání příčin: zobrazit schéma atribucí. Až se někdy přistihnete, že hodnotíte cizí či svoje neúspěchy, posuďte si jen tak sami pro sebe, zda za nimi vidíte dispoziční nebo situační příčiny.

Koukám,že Rocco zmrdá každýho