Okna Cahan Zam – Edjin duun

Šamanská klasika z Kalmycka, kterou mi můj dědeček broukal před spaním. Mručivě drnčící hrdelní hlasy šamanů doprovázené libým zvukem loutny a monotónními bubínky ve mně probouzely hlasy dávných předků, otevíraly brány skrytých rozměrů mého vědomí a nabudily moji harmonickou spjatost s přírodou, tedy pocity v naší ryze materialistické a technokratické společnosti takřka nepoznané. Tehdy se mi zdály hotové bajky o nekonečných travnatých stepích a sibiřských pláních s hojností zvěře, lidskou stopou téměř nedotčených, ne jako ty moje současné pompézně, kýčově-fekální sny, které stojí, řekněme si pravdu, za hovno :8)