Obsazení krymského parlamentu

Zeptej se Milana, plešatý trpaslíku, ten pořád vykřikuje, že má co říct.

Ne, válel jsem se u moře, na Jaltě. Poslední možnost, dokud tam je jakžtakž vlažná voda. Na jaře se oteplí a bude to tam k nevydržení. Pořád mně tam nad hlavou pobíhala nějaká ozbrojená komanda. Nevíš, co se tam děje?

Asi vím, co se tam děje. Před léty jsem přesně tohle zažil, ale víc na jihu. Pořád mě na pláži rušili pobíhající vojáci - tu Srbové, tam Chorvati, pořád se mě na něco ptali a já jim moc dobře nerozuměl. Jen jsem vycítil, že se vždycky ptali, kterým směrem utíkala ta druhá skupina. Nic jsem jim neřekl, nejsem práskač, zas tak moc opálený jsem nebyl, abych se dal na takové řemeslo. Druhý den jsem jel domů, a po příjezdu jsem se ze zpráv dozvěděl, že je tam válka. Koho by to napadlo.

Já tipoval, že je tam kousek airsoftové cvičiště. To je dneska na každém rohu. Ale neměl jsem s sebou žádné kladivo, tak jsem se neodvažoval na výzvědnou výpravu. Navíc bylo děsné horko. No posuď, komu by se chtělo hýbat v 16 °C. Byl jsem rád, že jakžtakž funguje ten větrák a mrazící box z tržnice.