Banánová terapie

Banán je skvělá věc. Každý kus je už při výrobě v pralese zvlášť balený do slupky, která je někdy zelená, jindy žlutá, nebo i hnědá až černá. Podle obalu se hned pozná, co je asi tak uvnitř. Vždycky je to banán v různém stupni rozkladu. V těch zelených obalech je banán nerozložitelný. To znamená, že když se nám ho podaří oloupat a ukousnout, nerozložíme jej ani usilovným žvýkáním, protože je tak trpký, že nám ztuhne žvýkací sval a spustí se dávící reflex. Žluté banány jsou lepší. O hodně lepší. Zajímavé na nich je to, že mají nečekaně typickou banánovou chuť. A hnědé banány jsou ze všeho úplně nejlepší. Jsou tekuté a nemusíme se zbytečně vysilovat žvýkáním. Natečou do krku samy a někdy proběhnou tělem tak rychle, že žaludek i střevo ani nepostřehne, že něco proletělo. Na výsledku nikdo nic nepozná, hnědý banán zůstane pořád hnědým banánem. Banán neobsahuje semeno, tedy alespoň ne ten, co si koupíme v obchodě. Banán rostoucí v přírodě jako divoká rostlina obsahuje semene spousty. Jako typická bobulovina má na to právo. Bezsemenný banán je tedy bezpečnější pro nechráněný pohlavní styk. Jak jsem už na začátku psal, je opatřený prezervativem a navíc je neplodný. Má docela přijatelný a zajímavý tvar a nechodí do hospody. Banány na sebe nežárlí. Nechrápou. Nenadávají na příbuzné, nehádají se s tchyní. Dají se snadno sehnat. Co víc si přát? Mohou jej používat i anorektičky, protože neobsahuje žádný tuk a samozřejmě ani cholesterol. Zato cukru mají hodně. A vlákniny taky. Obsahují i hodně vody – až 80%. Z toho by se dalo usoudit, že z nich jde vyrábět alkohol – ale samozřejmě! Jde to :o) Dělá se z nich hned několik zajímavých nápojů. Například banánová champala, což je maglajz, který nedoporučuji ani ochutnat. Už od pohledu to nevypadá dobře. Můžete si to svinstvo udělat i doma. Recept pocházející od jihoamerických Indiánů je asi takový: Vytvoříte si hromadu zralých banánů. Oloupete je. Požvýkáte to a vyplivnete do patřičně velké mísy. Strčíte do toho nohy a šlapete a šlapete. Přidáte trochu moči – ne moc, aby to nechutnalo divně. Ale ono to stejně bude chutnat divně. Nastane proces kvašení. Každý den do toho strkáte ty nohy a šlapete, aby se na povrchu netvořil škraloup, který by začal plesnivět. Za deset dnů je hotovo. Přecedí se to. A pak to klidně můžete vylít, protože na to nebude mít nikdo chuť :o(°°° Na opačném konci alkoholického požitkového žebříčku je banánový Bols. Ten je zvláštní tím, že se nevyrábí z banánů, ale z brambor, ječmene a umělé příchutě. Tak vidíte – abyste si mohli pochutnat na banánovém likéru, tak banán vůbec nepotřebujete a můžete si ho klidně narvat… někam. I bez loupání a žvýkání.