Akvárium

Mé všední dny byly pořád stejné. Ubíjející stereotyp. Ráno v pět budík. Koupelna, káva, snídani jsem nestihl. Něco na sebe navléknout. Garáž ve které jsem si uvědomil že nemám auto. Tenisky. Odchod. Autobus. Autobus plný rozespalých zamračených lidí jedoucích stejným směrem jako já. Jdu raději pěšky a spěchám. Cestou několikrát míjím ten autobus plný rozespalých zamračených lidí jedoucích stejným směrem jako já. Uvízl zase v zácpě. Chodník je fajn. Jde se po něm dobře, když zrovna nemám zácpu já. Utíká se po něm taky dobře, když mám zrovna průjem. Leží se na něm celkem dobře, když mám zrovna draka. Chodník je prostě fajn. V létě hřeje, v zimě se na něm kloužu. Mám chodníky rád. V práci svačina, oběd, pár cigaret, solvina, špinavá kantýna, o něco čistší WC. V obojím hovno. Konečně padla. Píchačky na bráně cinkají. Cesta domů. Autobus a v něm spousta unavených zpocených zamračených lidí jedoucích stejným směrem jako já. Zapocená skla a špína na sedačkách. Jdu raději pěšky. Chodník. Zase ten chodník. Dneska klouže. Je léto. Na chodníku plno slizkých kluzkých chrchlů, protože dneska opět vypustili z fabriky více popílku než by měli. Také se dusím. Na chodník ale neplivu. Tak alespoň po lidech. Je to stejně jedno. Tedy mně je to jedno. Vytahuji krabičku startek. Budu filtrovat vzduch, jinak bych se udusil. Zastavím se a šátrám prstem v prázdné krabičce. Sakra… odplivnu si na paní Novákovou jdoucí kolem do nuceného výseku pro puntíkovaná vepřová játra, a ona plivne na oplátku na mě. Je mi to jedno. Paní Nováková má krásné zelené hleny. Má vkus a prý i kapavku. No co, každý máme něco. Já mám třeba nové akvárium. Našel jsem ho smeťáku. Někdo ho už nechtěl. Donesl jsem si ho domů a napustil do něj vodu. Za týden z ní vyprchal chlór a otrávil mi kytky v bytě. Kočka taky pošla. Před tím ale ještě zbělela. Koupím si do něj nějakou rybu a udělám to hned. Akvaristika je za rohem. Vstupuji do krámku prosyceného bubláním, namodralým světlem a tlumeným zvukem rádia. Prodavačka se pohupuje v rytmu Holek z naší školky. „Co stojí ta ryba?“ Ukazuji prstem na jednu potvoru ve vodě. „Ta nic. Chcípla.“ Odsekne prodavačka naštvaně. „A tahle?“ Stejná cena, stejný stav.“ Na to prodavačka mrzutě. „Všechny chcíply… ale tahle jediná žije.“ Mávne rukou směrem k největšímu akváriu zabírajícímu skoro jednu celou stěnu prodejny. „A je zadara,“ pokračuje prodavačka, „manžel si ji odněkud dotáhl a já ji nesnáším. Klidně si ji vezměte a běžte pryč!“ Poslechl jsem a táhnu domů nějakou mokrou potvoru. Dal jsem ji do akvária a hned se zabydlela. Televizi jsem vyhodil, z práce jezdím autobusem, abych byl co nejdříve doma, u ní. Trávím s ní každou volnou chvilku. No není nádherná? Akvárium fakt uklidňuje.