Jsou mezi námi…

…známe je všichni. Nemrtví, neživí, asi grogy. Občas jsme na tom podobně, takže si umíme představit jejich pocity – není co závidět. Bojíme se jich, líbí se nám, někdy se taky nelíbí, jsou to občas kladní hrdinové, někdy taky ne. Ty hezčejší jsem vybral a dávám je sem jako takový vzorek na podívání. Co o nich vlastně víme? Samé bludy. Třeba to, že nemají rádi česnek. To je ale taková blbost! Vůbec jim nevadí. Tuhle fámu rozšířili právě oni, aby si lidi mysleli, že mají proti nim nějakou ochranu. Nemají. A o to jim šlo. Lidé si do oken věší věnec z česneku, v mylném domnění, že jim upír nevleze do pastoušky. A tak si klidně nechají okno otevřené a jdou spát – a tady se začíná schylovat k tragédii. Upír vidí otevřené okno, v okně věnec z česneku – poslední dobou z čínského česneku, který nemá ty správné grády, ale je levnější – a říká si: „Hele, česnek, a v otevřeném okně! Tam bude někdo chrnět!“ A taky že jo. Hupsnou potichu na okno, protáhnou se kolem česneku jako nic a už se lísají a hledají krk. Zahryznou se vám do krku, ani si toho nevšimnete. Vychlemtají něco krve a klidně dojí i večeři, pokud nebude příliš nezdravá. Na zpáteční cestě to všechno zají česnekem z toho věnce, aby se jim lépe trávilo, a letí si domů. Vaši adresu si zapamatují – budou chodit totiž pravidelně. A ráno se vzbudíte – a ejhle, dva jebáky na krku! V krajích, kde je upírů hodně a chodí po skupinkách, těch jebáků může být i víc. Je to ale vzácný jev, proto si toho važte, když budete mít ráno krk přežvýkaný jako od koně. No a ráno si jde upír klidně do práce. Nebo pro podporu. Nebo nejde nikam. Každý upír si totiž dělá, co chce. Jako já… no, nebudu tady vykládat, proč tohle všechno vím, že? A to ráno, kdy se probudíte, jste už nakažení – ale zatím ne moc. V první fázi na sobě pozorujete jen lehké změny. Večer se vám nechce moc spát, pořád byste někam lítali, s oblibou se podíváte na nějaký ten krváček, v noci dostáváte hlad a jdete si klidně něco zakousnout do ledničky – v následující fázi je to stejné, akorát už lítáte zakusovat něco jiného. Mezi tím, vás ale ještě ten „váš“ upír několikrát požere. Někdy do krku, jindy jen mentálně, zato důkladně. Pošle vám třeba složenku, přijde převlečený za pracovníka firmy poskytující nějakou energii, a chce po vás, abyste si kupovali zvýhodněnou elektřinu od nich, nebo plyn, který smrdí stejně jako každý jiný plyn, ale je dlouhodobě výhodně dražší. A takových povolání mají upíři celou řadu. Jsou na úřadech, obývají různé hrady a pořádají čas od času i volby. Mají to promakané. Neutečete jim, neschováte se přede mnou. …ale co to povídám! Neschováte se před nimi! Tak je to správně… hlavně nenápadně – to je heslo mého rodu, abyste věděli :o)= Na závěr ještě jedno varování od ministra zdravotnictví: Častý styk s upíry způsobuje báječné prodloužení vašeho života! Tak. Varoval jsem, takže už se můžete podívat na ty fotky. Stejně jste je už všichni viděli, lidi jsou takoví, že nejdříve konzumují, a pak čtou příbalové letáky. U jogurtu to třeba nevadí, ale s jedem na potkány je to horší.