Žena domácí

Sem chodí jenom zamilovaní.

El je zamilovaný? Tak to je špatné, mám po ptákách. Teda po Elovi:-/

Za to bych tě nejradši zfackoval...

To si zatím nikdo netroufl zrealizovat. Pár náznaků v minulosti bylo, ale ti hrdinové už umřeli.

To mohu potvrdit. Wolwe nebyl ve své době moc oblíbený. Byl prostě jiný a lidé, kteří se odlišovali, nikdy neměli na růžích ustláno. Všichni ho chtěli fackovat, kamenovat, upalovat, ukřižovat, dekapitovat, napichovat na kůl, ... a všichni už zemřeli. I jejich děti, i děti jejich dětí, i děti dětí jejich dětí, ... jediný Wolwe přežil. Přežil i svoji smrt, hned několikrát. Dodnes nikdo nechápe, jak je to možné, patří to mezi jednu z největších světových záhad. Samovznícení je proti tomu triviální rébus pro tříleté děti. Ani Wolwe to neví. Je tolik jiný, že ani sám sobě nerozumí. Jen Chuck Norris mu rozumí, ale bojí se to říci, taky by nepřežil.

Ele – když jdeš na jednání, nosíš kravatu, nebo jen košili s rozepnutým knoflíčkem u krku?

DC - otázka mimo mísu, navíc ne mým směrem, ale odpovím Ti, protože znám odpověď - a El na mně taky sem tam něco práskne. El jedná s každým v rukavičkách. Je dobrák od přírody. Takže na jednání nosí rukavičky. Někdy krajkové, černé, s červeným proužkem - ty mu sluší obzvlášť hodně.

wolwe – nekecej za něj. Vím, že je to slušnej kluck, který by se nikomu nevykakal na přirození, ale myslím si, že je IN a nosí rozhalenku nahoře, a dole žabky a šortky…

Ano, na to jsem zapomněl - na tričku si nůžkama udělal rozhalenku. Taky tak chodím, je to pohodlné, a když někam sednu na chvíli na ulici, sem mi někdo něco dá. Naposledy to bylo pět korun - paráda.

Tady je to nějaká módní policie? Nikdo mi neřekl, že chodit na jednání v cyklodresu a rukavičkách už dávno není IN. Svačinovou kapsu na zadku taky nikdo nedokáže ocenit, dnešní lidé jsou děsní barbaři :-/

Ele, jsou. Nemají vkus. Moje zelené rifle s ustřiženýma nohavicema, fialové tričko s Pokémonem na zádech a zimní pletené pruhované ponožky nevyjdou z módy nikdy. Když si k tomu vezmu své sandály udělané z pantoflí, podlepené podrážkou z pneumatiky a dvoje digitální hodinky, jsem největší frajer v ulici. Mobil s půlmetrovou anténou omotanou pérem z kalendáře a alobalem pro lepší signál, se prý zase vrací do módy. Já ten svůj nikdy neodložil. Nezbavuji se nadčasových věcí.

Tak to snad i mohu popužít moje rákosové papuče, plavky z fíkového listu svázaného lněným vláknem, přes ledviny kožešinu z ondatry, hřejivý pazourek ve tvaru Perunovy sekery kolem krku, na hlavě klobouček z vrbového proutí, na jedné ruce růžové digitální hodinky s vyobrazením strýčka Kim Čong Ila (dostal jsem je k pátým narozeninám, mladší bratr ALi ještě neuměl ani mluvit, natož rozeznávat hodiny) a v druhé GPSku z bazaru na setrvačník. Dříve jsem tak chodil do skautu, na potlachy a na scuky dobrovolných hasičů (žízně). A běda, jestli mě zase někdo nazve extravagantním!

Přesně takového Tě znám. Je dobré zachovat si svůj styl.