Jak se točil průjezd US armády přes ČR

Zkušení filmaři dostali zajímavý úkol – natočit průjezd konvoje US armády přes území ČR. Zadání bylo zdánlivě jasné a nedalo se na tom nic pokazit – postavit se prostě k dálnici a natočit pár vojáčků jedoucích po cestě, jak přátelsky mávají také mávajícím přihlížejícím civilům… Úkolu se ujal režisér s bohatou praxí, nic se nemohlo zvrtnout – pravděpodobně. První zádrhel se objevil hned v neděli ráno, kdy bylo všechno nachystané a první vozy US armády se blížily k naší státní hranici. Řidič přenosového vozu prohlásil, že v neděli zásadně nepracuje, protože je křesťan a musí dobrovolně do kostela. Svého práva na vyznání víry v život v chudobě a posmrtného království božího se vzdá jen pod podmínkou, že mu za nedělní směnu zaplatí producent adekvátní nekřesťanskou částku, která by obměkčila jeho skromné srdce. Když režisér chystaného dokumentu spatřil sumu napsanou na šeku od řidiče přenosového vozu, dostal srdeční záchvat. Nebyl totiž křesťan a netušil po všech těch restitucích, co křesťané myslí tím životem v chudobě. Naštěstí byl po ruce jiný režisér, sice ne tak zkušený jako ten srdečně zachvácený, ale o to více oblíbený hlavně v pornoprůmyslu. I toho výše částky překvapila, ale nedal na sobě nic znát, protože byl zvyklý na jednání s kurvama a řidiče poslal do… kostela. Tím se ušetřilo dost peněz a místo jásajícího, špatně placeného, komparsu kolem cest se mohli najmout profesionální herci. Vzhledem k tomu, že řidič, který měl původně dopravit filmaře někam k dálnici, právě zevloval v kostele a matlal na sebe svěcenou vodu, rozhodl se režisér natočit potřebné záběry v interiéru. Když se vše šikovně nasvítí a sestříhá, nikdo nic nepozná. Dokument začne krátkým proslovem komentátora, nejlépe ženy, hezké ženy, aby zaujala co nejvíce diváků. Aby to nebyl fádní monolog, bude lepší, když ty komentátorky budou dvě. Mladých absolventek DAMU je dost a ne všechny se uchytily v lukrativních seriálech na které se stejně nikdo s mozkem v hlavě nedivá. První klapka a natáčení se rozjelo podle plánu právě ve chvíli, kdy první vozidla vojenského konvoje překračovala naše státní hranice. Nemohlo to být ani lépe načasované. Nálada mezi občany byla dost napjatá. Někteří občané vojáky radostně vítali, ale našla se i hrstka těch, co s průjezdem cizí armády naším územím nesouhlasili. Bylo tedy potřeba zaujmout diváka něčím jiným než pohledem na americký Abrams uvízlý za muldou na nové dálnici z Bohumína do Ostravy. Naštěstí si s tím ale režisér dokumentu věděl rady a nasadil osvědčenou fintu, kdy obě komentátorky zdůrazní důležitost přátelství mezi lidmi i mezi národy. Jakmile se divák zcela ponoří do děje, tak už ani nebude trvat na sledování vyprošťovaní amerického tanku náhodně projíždějícím žigulíkem důchodce Voráčka. Do dokumentu se pak vmísí ještě pár záběrů na nějakého vojáka, aby bylo jasné o co tam vůbec jde. Uniforma není důležitá, členské země NATO mají uniformy různé a stejně se v tom nikdo nevyzná. Navíc stejně žádná použitelná vojenská uniforma není ve studiu k dispozici, takže se musí tak i tak trochu improvizovat. Dobrý herec zahraje cokoliv i bez kostýmu. Druhá klapka, na scénu přichází americký voják. U Klimkovic sjel právě v tu chvíli americký konvoj raději do polí, aby se vyhnul nepředvídatelnému terénu na povrchu dálnice a ten Stryker, který se po průjezdu výtlukem rozpadl na kousky, rychle odklidili místní sběrači kovů, aby ten šrot nedělal ostudu. Velitel konvoje se pro BBC pochvalně vyjádřil o nadstandardních službách, které dobrovolně poskytuje česká veřejnost cizím armádám. Zřejmě máme s takovými případy už