Tradiční ruský balet – pavoučí jezero

Znáte ty ruské balety – ona ho má ráda, on ji nemá rád. Pak se on zamiluje, ona má jiného. On má jinou, ona nikoho. On se zase zamiluje, ona se zamiluje, ale neřeknou si to – no na palici to je celé. Ona se utrápí, mu je to jedno. On se utrápí, ona si koupí Chvilku pro tebe, Ženu a život, Vlastu, zajde si na liftink a hodí se do pohody během jedné návštěvy cukrárny. Tenhle balet je ale o něčem úplně jiném. Ona má ráda mouchy, mouchy nemají rády ji. To je celé – žádné emoce a většinou dlouhé a nudné pasáže, nic takového. Tak se na to podívejte, to vydržíte. Pavouka tančí Milena Sidorova, mouchu Milena Duždovova. Mouchu tam ale nehledejte, včera sedla na mucholapku a ještě se z toho nevymatlala. Ale jindy tam bývá. Dneska ne. Buďte rádi, protože moucha tam má dvouhodinové sólo. Pět vteřin lítá po jevišti a zbytek stráví v hledišti a všechny otravuje. Mouchy jsou už takové. Někdy to zkrátí dirigent, když ho už bolí ruce jak musí oddirigovat rychlou skladbu od Rimského-Korsakova Let mouchy. To je pakárna, to není jak poměrně rozvláčný a pomalý let čmeláka. Prostě plácne tu mouchu utěrkou, a je klid. Všichni pak jdou do divadelního baru, uklidní se u kávy nebo u půllitru vodky, počkají až kulisáci odklidí rozpláclou mouchu, vytřou fleky, vytřepou zbytky z utěrky, svolají publikum, orchestr, dirigenta a nástup má pavouk. A pak už to jde rychle. Přídavky se nekonají, pavouk má strach z utěrky. Potlesk, vodka – klasika.