Nahlášení komentáře

Obsah: 72501 - "Po stopách Satana"

Komentář: "Hezkej výklad. Jenže problematický trojúhelník Člověk-příroda-bůh (bůh jako vrchol trojúhleníku) je problém, kterej se řeší v podstatě dodnes. Jsou teorie, podle kterých první lidé uctívali bohy které si vytvořili podle přírodních živlů - bouře, vítr, oheň, voda apod. Ale je v podstatě pravda to, co píšeš. Náboženství je prostě opium lidu (Karel Marx). Ale v podstatě by se dalo říci, že člověk sám o sobě (i dnešní moderní a sekularizovaný) má v sobě jakousi vlohu či tendenci k tomu být náboženský. Vem si třeba různá sportovní utkání na stadionech - ty fanatický a zapálený davy fanoušků. Jsou počmáraný jako indiáni, řvou a jsou v totálním transu. A jednotliví hráči jsou jako různí bohové svých uctívačů. Výrok jako třeba "Jágr je bůh" hovoří myslím za vše. Nemyslím to doslovně, ale jen naznačuju, že i dnešní moderní člověk má tyhlety tendence cokoli uctívat a zbožňovat, aniž by si to sám uvědomoval. Ale zase bych všechna náboženství neviděl v tak hrozným světle. Protože umění umírat a umění žít jsou dvě strany téže mince. Bohužel tato umění neučí žádná škola. Ale učí je právě všechna světová náboženství. Moderní člověk je ale díky sekularizaci v duševní krizi. A většinou se nedokáže vyrovnat s tím, že jednou zemře a nedokáže se se svou budoucí smrtí vypořádat. No protože nechápe její smysl a nedokáže jí prožít. Každý náboženství si vysvětluje po svým co znamená smrt a co bude po ní. Jaká to je hrozná představa, že po smrti prostě "nic už není", že? Docela dost deprimující pro ateistu. Křesťan ale věří, že existuje peklo nebo ráj a podle toho jak vedl svůj život skončí buď v pekle nebo v ráji. Hinduista zase věří v existenci karmanového zákona. Nicméně pokud během svého života nedosáhne nirvány (osvobození z koloběhu znovuzrozování), tak se po jeho smrti jeho duše opět zrodí v jiném člověku nebo zvířeti). Ale fakticky bych všechna náboženství úplně nezatracoval, protože takovej buddhismus není náboženství v pravým slova smyslu. Buddhismus je spíš taková pradávná forma psychologického cvičení, ovládání svojí mysli. A je to hlavně učení o soucitu. V Buddhismus nastává taky problém s termíny, jako jsou "doktrína" nebo "dogma", který naopak sedí na křesťanství jako prdel na hrnec ;)"