Nahlášení komentáře

Obsah: 70911 - "Migranti ve Spielfeldu"

Komentář: "Mně se prosazováním svých nekompromisních názorů podařilo dokonale rozklížit rodinu na dva nesmiřitelné tábory: vlastence a sluníčka, oba se snaží předhánět v mailové válce a přesvědčit protivníky co největším kvantem zaručených argumentů, naštěstí ten vlastenecký tábor pozvolna vyhrává. Na rodinných oslavách máme zákaz tahání politiky, jinak bychom se tam všichni pobili. Co se virtuálních petic týče, podepsal jsem jich minimálně 50, co papírových, podepsal jsem jich asi 10, co se týče příspěvků do diskuzí, sdílení článků a videí na zpravodajských portálech, pod různými účty jsem toho napsal nesčetně, na úkor pracovní doby, což mně v práci docela činí problémy, ale když chce člověk něčeho dosáhnout, musí se něčeho vzdát. Vlastně i na úkor zvrácených, na které v poslední době nezbývá tolik času jak dřív. Pozvánky na demonstrace posílám všem známým mailem, vylepuji po městě propagační letáky, demonstrací jsem se účastnil tenhle rok asi pěti a je mi úplně jedno, zda to pořádá Okamura, Konvička, Bartoš, Vandas, Hašková či kdo, v tak těžkých chvílích není čas na vzájemné rozepře, je třeba přenést se přes naše ega, učinit patřičné ústupky, spojit se (i s tím, kdo nám úplně nevyhovuje) a táhnout za jeden provaz. Tak nevím, co víc pro to mohu udělat, abych prolomil tu mainstreamovou informační blokádu o oslovil prozatím nezúčastněné a nezkreslenými informacemi nepolíbené širší masy, které zapnou každý večer zprávy v bedně a nechají si programovat mozky propagandou. Když jim to nezmění názor na uprchlickou verbež, tak je to alespoň odradí chodit na ty demonstrace "xenofobních extrémistů, kam chodí jen samí chuligáni se porvat". Štve mě tenhle nezájem letargické většiny lidí, či strach přizdisráčů, přitom vím, že ve skrytu duše je většina na naší straně, jen chybí ta motivace a patřičné informace. Nálady ve společnosti se posouvají jen velmi pozvolna, pomaleji, než kolik máme času, tikají nám hodiny a mi jen nečinně sledujeme ubíhající rafičky, což je k vzteku, ale boj rozhodně nevzdávám, protože bych se nemohl podívat do zrcadla, kdybych nechal padnout naši zemi do rukou nepřítele bez boje. Nedělám to jen za sebe, ale za naše předky, kteří umírali za naši svobodu, suverenitu, kulturu, tradice, hodnoty a ideje, kterých se nyní ve jménu slepé solidarity dobrovolně vzdáváme, ale především za naše děti, které nechci, aby se narodily do těch sraček, co nám zde ty bruselské mrdky potutelně chystají. Kdyby něco z toho nedávalo smysl, tak to proto, že už mi padají oči a těším se do říše Hypnovy, ale snad jsem to napsal srozumitelně."