Nahlášení komentáře

Obsah: 64542 - "Dějiny Rasismu I"

Komentář: "Ako vznikla demokracia ?\n\n„Jeden za druhým šli pomalu otroci a každý nesl obrou­šený kámen. Čtyři řady, každá půl druhého kilometru dlou­há, od brusičů kamení k místu, kde začínala stavba města­-pevnosti, byly střeženy hlídači. Na deset otroků se počítal jeden ozbrojený hlídač. Stranou od otroků, na vrcholu třinác­timetrového pahorku, jenž byl ručně vytvořen z obrovských kamenů, seděl Kracios - jeden z vrchních žreců; v průběhu čtyř měsíců mlčky pozoroval události. Nikdo jej nevyrušoval, nikdo ani pohledem nesměl přerušit jeho přemýšlení. Otroci a stráž vnímali pahorek s trůnem na vrcholu jako neodděli­telnou část krajiny. A člověka, který seděl nehybné na trůně nebo se procházel po plošině na vrcholu pahorku, si již ni­kdo nevšímal.\nKracios si dal za úkol přebudovat stát, na tisíciletí upev­nit moc žreců, podmanit si všechny lidi na zemi a všechny je zotročit, včetně vůdců států.\n* * *\nJednou Kracios sestoupil dolů a na trůně nechal svého dvojníka. Žrec změnil oblek, sundal paruku. Náčelníkovi stá­že nařídil, aby jej zakovali do řetězů jako obyčejného otroka a postavili do řady za mladým a silným otrokem jménem Nard.\nKracios se pátravě díval do tváří otroků a všiml si, že ten­to mladý člověk má zvídavý a hodnotící pohled, ne ale těkavý a vzdálený jako mnozí ostatní. Nardova tvář byla jednou sou­středěně zamyšlená, podruhé rozechvělá. Takže nosí v hlavě nějaký svůj plán,' pochopil žrec, ale chtěl se přesvědčit, do jaké míry přesný byl jeho postřeh.\nDva dny Kracios pozoroval Narda, mlčky nosil kameny, seděl vedle něj při jídle a spal vedle na palandě. Třetí noc, jakmile zazněl povel „Spát", otočil se Kracios k mladému otrokovi a šeptem s hořkostí a zoufalstvím vyslovil otázku, která směřovala neznámo ke komu: ,Cožpak to takhle bude pokračovat po zbytek života?'\nŽrec viděl, jak sebou mladý otrok škubl a okamžitě se otočil tváří k žrecovi, jeho oči zářily. Jiskřily se dokonce při slabém světle hořáků ve velkém baráku.\n,Nebude to dlouho trvat. Domýšlím plán. A ty, staříku, se můžeš zúčastnit také,' zašeptal mladý otrok. ,Jaký plán?' lhostejně a s povzdechem se zeptal žrec. Nard se zápalem a s jistotou začal vysvětlovat:\n,Ty, staříku, a já a my všichni brzy nebudeme otroky, ale svobodnými lidmi. Počítej, staříku: na každou desítku otroků je jeden strážník. A patnáct otrokyň, jež připravují jídlo, šiji oblečení, pozoruje také jeden strážník. Pokud se ve smluvený čas my všichni vrhneme na stráž, porazíme ji. Ať jsou stráž­níci ozbrojení a my jsme zakováni do řetězů. Ale je nás deset na každého a řetězy lze také využit jako zbraň, pokud by se nastavovaly pod úder mečů. Odzbrojíme všechny strážníky, svážeme je a zmocníme se zbraní.'\n,Ech, mladíku,' opět povzdechl Kracios a jakoby lhos­tejně pronesl: ,tvůj plán není domyšlený: strážníky, kteří nás hlídají, je možné odzbrojit, ale vládce brzy přišle nové, možná že dokonce celou armádu, a zabije otroky, kteří po­vstali.'\n,Na to jsem také pomyslel, staříku. Je třeba zvolit dobu, kdy tady armáda nebude. A tato doba se blíží. Všichni vidí­me, jak se armáda připravuje na výpravu. Dělají se zásoby proviantu na tři měsíce. Znamená to, že za tři měsíce ar­máda přijde na určené místo a zahájí boj. V bitvě se oslabí, ale zvítězí a zajme mnoho nových otroků. Pro ně se již staví nové baráky. Musíme začít odzbrojovat stráž, jakmile armá­da našeho vládce zahájí boj s jinou armádou. Poslové budou potřebovat měsíc, aby donesli sdělení o nutnosti okamžitého návratu. Oslabená armáda se bude vracet nejméně tři měsí­ce. Za čtyři měsíce se do"