Nahlášení komentáře

Obsah: 58231 - "Romantický příběh pohodového Lukáše, vřískavé Petry a Lukášovy opilé sestry"

Komentář: "ŽIVEL22\n\nNeúnavná nekrofilka\n\nRozhovor s Karen Greenleeovou\n\ntxt: Jim Morton\nKaren Greenleeová je nekrofilka. Před lety vzbudila pozornost novinářů a veřejnosti, když ujela s kradeným pohřebním vozem a nikdo o ní dva dny neslyšel. Místo aby odvezla mrtvolu ve voze na hřbitov, rozhodla se s ní strávit „hezké chvíle“. Nakonec ji policie našla v sousedním státě, omámenou kodeinem. Byla obviněna z nezákonného řízení auta a z bránění pohřební ceremonii (v Kalifornii neexistuje zákon zakazující nekrofilii). V rakvi u mrtvoly nechala v té době 23letá Karen dopis, ve kterém se vyznala z amorálních činů, jež prováděla s mrtvými muži, jejichž počet odhaduje na dvacet až čtyřicet. Dopis je plný zoufalství nad její sexuální orientací: „Proč jsem to jen udělala? Strach z lásky, z opravdového vztahu. Žádná milostná romance nebolela tak jako tahle… To je dno. Jsem krysa z pitevny. Tohle je moje krysí díra, možná můj hrob.“\nZa krádež těla a pohřebního vozu byla odsouzena k jedenácti dnům vězení, pokutě 225 dolarů a na dva roky jí byl doporučen psychiatrický dohled. Matka mrtvého muže na ni však podala žalobu za zneuctění mrtvoly a žádala milion dolarů odškodného. Soud nakonec rozhodl o odškodném 117 000 dolarů. Následující rozhovor byl pořízen o osm let později v Karenině příbytku, malé místnosti plné knih, nekrofilních obrázků a satanistických rekvizit. Vyšel ve sborníku Apocalypse Culture (Feral House 1990).\n\n† Zdálo se mi, že se vás během procesu nikdo nezastal.\n† Ne, nikdo. Jeden z mých bratrů se ke mně přestal znát, druhý bratr mě neopustil, ale stejně se zeptal: „Jak jsi to jen mohla udělat?“ Před tím procesem jsem měla kluka, který se o mé orientaci dozvěděl. Rozzuřil se a nafackoval mi. Řekl mi, že nejsem vůbec ženská a abych si šla dál souložit s mrtvolami. Kluci si o mně často mysleli, že to dělám s mrtvolami, protože jsem nadržená, a že teprve oni mě změní, protože budou první, kdo mě uspokojí tak, že už nebudu mrtvoly potřebovat. Takových jsem měla hodně. Někteří se mnou šli jen z toho důvodu.\n\n† Otázka, která napadne každého - jak to vlastně děláte?\n† Ano, toť otázka, jak říká klasik. Řada lidí se mě na to ptala, a když jsem jim to pověděla, řekli: „To je zajímavé,“ a už se mnou nechtěli mít nic společného. Nevadí mi, když lidem vyprávím, jak to dělám. Lidé jsou v zajetí pověry, že musí dojít ke styku, aby se žena sexuálně uspokojila. To je blbost. Nejcitlivější partie na ženském pohlaví je hned zkraje vepředu a tu je třeba dráždit. Mrtvola si jen tak bezvládně leží, ale má všechno, co potřebuju. Ten chlad, vůně smrti, aura smrti, hřbitovní prostředí, to všechno hraje roli.\n\n† Vůně smrti?\n† Ano, odér mrtvol na mě působí neuvěřitelně eroticky. Jsou samozřejmě odéry a „odéry“. Nepřitahuje mě tělo, které leželo dva týdny ve vodě, nebo ohořelá mrtvola. Ale čerstvě nabalzamované tělo, to je něco jiného. Také mě přitahuje krev, která někdy z mrtvoly vytéká, když jsem na ní a vášnivě se milujeme… no, musel byste u toho být.\n\n† A co dnes, když všude straší AIDS?\n† To je jeden z důvodů, proč jsem v poslední době nic nepodnikla. Jsem si jistá, že i dnes bych bez problémů pronikla do márnic, ale okruh těl, která mě přitahují - muži kolem dvacítky - to jsou ti, kteří často umírají na AIDS.\n\n† Navštěvovala jste pohřby mužů, kteří se pak stali vašimi milenci?\n† Jasně. Jezdila jsem na pohřby a hned vedle rodiny zemřelého jsem vzdychala nad ztrátou milované osoby. Jen jsem vzdychala trochu jinak než ostatní. Je těžké poznat, jestli člověk vzdychá ze smutku, nebo z rozkoše. Někteří členové rodin mě objímali a říkali: „Jsme rádi, že jsi přišla!“ V takové chv?"