Nahlášení komentáře

Obsah: 57900 - "Banda Bassotti - Stalingrado"

Komentář: "ZPĚV LÁSKY KE STALINGRADU\n(úryvek z básně Pabla Nerudy)\n\n(....)\nJen vydrž, vytrvej, ty metropole slávy!\nZe země španělské krev prolitá se zvedá\na znova bouří se Španělskem zaprodaným.\nŠpaněl se v duchu ptá u stěny popraviště,\nzda žije Stalingrad, zda boj hřmí v Stalingradě.\nA v každém žaláři je řetěz černých očí,\nočí, jež jménem tvým své kobky propalují.\nA tvými padlými Španělsko zachvívá se.\nVždyť tys mu podával svou duši, Stalingrade,\nkdyž reky rodilo, jak ty je nyní rodíš.\n\nŠpanělsko dobře zná břemeno osamění,\njak tys je poznal dnes, planoucí Stalingrade.\nŠpanělsko rozrylo zem krvavými nehty,\nkdyž Paříž hezounká hýřila rozmařile,\nŠpanělsko cedilo krev z nesmírného lůna,\nzatím co Londýn jen čekal a prohrabával\nsvůj trávník zelený, jezírko s labutěmi.\n\nDnes už to také znáš, ty vzdorující panno,\ndnes, Rusi, také znáš chlad krutých osamění.\nZatím co granáty tvé srdce rozbíjejí,\nzatím co štírů mrak zločinem, vraždou, jedy\nk tvým leze útrobám hryzat tě, Stalingrade,\ntančí si Nový York a Londýn medituje.\nA já dím: naplivat! Mé srdce neunese\nvíc tíhy. Nemohou víc naše srdce snášet.\nNemohou dýchat víc v tom světě odlidštěném,\njenž dává umírat hrdinům osamělým.\nJe padnout necháte?\nPak na vás padne rána.\nJe padnout necháte?\nČi chcete, aby život\nprchal jen do hrobu a úsměv ryzích mužů\nbyl setřen latrínou a smazán kalvárií?\nKde máte odpověď? Či málo mrtvol máte?\n\nČi chcete mrtvých víc tam na východní frontě,\naž by vám zakryli nebesa vaše chladná?\nLeč pak nic nezbude pro vás než peklo hrůzy.\n\nSvět je už unaven tím drobným udatenstvím\nvojsk hrdých spojenců, jak hlásí Madagaskar,\nže slavně pobila pět tuctů žlutých opic.\nSvět už je unaven stařeckým sněmováním,\nkterému předsedá ještě muž s parapletem.\n\nAch, proč jen nemůžem, ty město Stalingrade,\npřispěchat k hradbám tvým, proč nás jen dálky dělí:\nJsme zde, my z Mexika, jsme zde, my Indiáni,\n\njsme zde, my Chilané, jsme zde, my z Uruguaye,\njsme muži dychtící a jsou nás miliony.\n\nJsme už též spříznění na štěstí u nás doma,\nvšak ještě nemůžem k tvým branám přijít, matko.\nTy, země hořící, vytrvej v boji do dne,\nkdy přijdem za tebou, rudoši ztroskotaní,\ndotknout se polibkem tvých hradeb nesmrtelných,\npolibkem synáčků, již nepřestali doufat.\n\nNa druhou frontu dál čekáme, Stalingrade!\nTy ale nepadneš, i když tě oheň sžírá\na ocel řeřavá dnem nocí v tobě ryje.\n\nI kdybys zahynul, neumřeš, Stalingrade!\nProtože muži tví se stali nesmrtelní,\nsvůj musí svádět boj tam, kde jsou žatvou smrti,\ndokud se nezmocníš vítězství pěstmi svými.\nI když tvé ruce jsou znaveny dlouhou křečí,\njsou jiné ruce zas, rudochů ruce rudé,\ndo světa rozsejí prach hrdinů tvých padlých,\naby jen símě tvé vzklíčilo v každé zemi."