Nahlášení komentáře

Obsah: 57106 - "Rozdělení Československa"

Komentář: "Ebro - problém je někde jinde. Po rozpadu RU, který byl také nevyhnutelný, protože byly v jednom státě švestky, hrušky jabka - prostě národy, které neměly společné kořeny a hodně odlišnou kulturu, nastal problém - co se Slovenskem? V dobách, kdy vznikaly společné země na základě dobyvačných válek nebo rodových svazků a stejným způsobem se i dělily, nešlo vůbec o národy a už vůbec se neporovnávala jejich vyspělost. Probíhalo to (zjednodušeně) asi takhle: Král řekl svému jedinému synovi: Vezmeš si princeznu tu a tu za ženu, protože dostane věnem kraj mezi tou a tou řekou, který sahá po ty až tamty hory! A byla svatba a zem se zvětšila. Nebo taky - Král řekl svým třem synům: Kluci, jste tři, všichni tři jste schopní, protože jsem vás dobře vychoval, tak každý dostanete třetinu království. A tak se velká zem rázem rozdělila na tři díly. A bylo vymalováno. Jenže jak rozdělit Rakousko-Uhersko, když už se nepočítalo se zastaralým systémem monarchie a přecházelo se na systém republiky? No jednoduše, jak jinak. Každá země, která byla samostatná a byla schopna si sama vládnout, si určila své hlavní město, zvolila vládu a bylo to - sice to zas tak jednoduché nebylo, ale z dnešního pohledu to tak nějak podobně vypadalo. No jo, ale co jako se Slovenskem a podkarpatskou Rusí? Hlavní město (Prešpurk, dneska Bratislava) byla jen vesnice nad Dunajem, cesty veškeré žádné, v lesích jen medvědi, borůvky a sem tam nějaký Jánošík a jinak nic, vůbec nic. A tak si Slovensko musel někdo uvázat na krk jako kámen. Maďaři ho nechtěli, to by bylo zase rvaček, protože ti se Slovákama bojovali odjakživa. Takže na řadu přišli Češi. A aby to prošlo, pozval se z USA budoucí prezident, profesor, moudrý a vzdělaný člověk, T.G. Maaryk, který sice měl na to, aby dokázal ukočírovat stát jakým byla nová republika, ale o tom, jaké poměry tady byly, neměl ani páru - a tak to vzal. K ruce dostal M.R. Štefánika, který měl být zárukou "bratrské spolupráce". Ale moc dobře nespolupracoval, tak se nechal spadnout i s letadlem na Bradle. A co Slováci? Těm se to líbilo, ten společný stát. Byli na to zvyklí a bylo to lepší, než kdyby jim vládli Maďaři. Hlavně se jim líbilo to, že ač se na národním důchodu podíleli cca 5 - 8% s těžbou dřeva a nějakým obilím ze Žitného ostrova, dostávali na oplátku 65% z národního důchodu na budování průmyslu a infrastruktury. Samozřejmě i na školství, obchodu a dalších věcí, které jsou součástí vyspělé kultury. V r. 1939, hned jak dostali možnost, vlezli mezi hýždě Hitlerovi a vyhlásili Samostatný Slovenský Štát. Bylo lepší nechat se dotovat od Němců, než od země, které sebrali pohraničí - dopadli by stejně, kdyby zůstali jako Československo. Za tento hrdinský čin jim byla jako pokuta po válce odebrána Podkarpatská Rus a ještě nějaké další území. A jakmile se po válce vybudoval průmysl a byla další příležitost, tak opět hurá!!! Osamostatníme se! Pak přišlo Euro: "Hurá!!! Budeme světoví! Budeme mít Euro! Co na tom, že to bylo na prd a jen to opět zpomalilo ekonomiku? Však on nám zase někdy někdo pomůže, že jo? No, asi už nepomůže. Továrny zastarají, cesty se rozpadnou, chlastat se bude pořád... to v těch chvílích rozpadu státu nikdo raději nebere v potaz. Vše chce jen čas a ono to přijde :o) Já si moc přeji, abych se teď mýlil a aby Slovensko zůstalo zemí, která má svou růžovou budoucnost před sebou. Aby se ty peníze, které jsme do něj nainvestovali, nebyly zbytečné. Tatry ale nejsou průmysl - ty tu zemi neuživí, Žitný ostrov je fajn, snad ho nezaberou časem Maďaři (stejn se tam mluví hlavně maďarsky), protože z hlediska dějinných pozemkových rozdělení mají na něj nárok - vždycky jim patřil. A na domá"