Nahlášení komentáře

Obsah: 51772 - "Proměna"

Komentář: "Tak čislo 2 : Komunistická zvůle se tak poprvé demaskovala a po krvavé likvidaci úhlavních nepřátel z řad politických oponentů i ve vlastních řadách se zcela nepokrytě obrátila i proti dělníkům, v jejichž jménu dosud „bojovala“. Svou pravou tvář ukázaly i odbory, které, nejenže se nepostavily za své lidi, ale nespokojence ještě perzekuovaly a vyhazovaly z práce.\n\nZato státní podniky, které po pár letech pod vedením komunistických nýmandů, stály před krachem, byly najednou oddluženy. Zdevastovanému socialistickému hospodářství vynesl velký peněžní podvod v nové měně čtyři miliardy korun, státní banka si za kov a papír ze starých bankovek vydělala skoro milion, Sovětský svaz si na tisku nových peněz pro Československo přišel na 27 milionů korun.\n\nRozpor mezi oficiálně hlásanou propagandou a konkrétními kroky bezskrupulózní komunistické politiky vedl k deziluzi statisíců dosud loajálních občanů. Zatímco propaganda sprostě hlásila spokojené a děkovné reakce obyvatel, závodů, družstev i nejrůznějších spolků, situace byla pochopitelně přesně opačná.\n\nV pondělí 1. června 1953 se „kupodivu“ málokomu chtělo pracovat. Shlukování lidí v závodech spontánně přerostlo v řadě případů ve stávky, když ne celých podniků, pak alespoň některých dílen či provozů.\n\nZa pravděpodobně první velkou revoltu pracujících proti totalitě v celém socialistickém bloku lze považovat nepokoje v Plzni, které později vešly do historie pod názvem První zvonění. Nespokojení Škodováci, tedy vlastně zaměstnanci Závodů Vladimíra Iljiče Lenina, se vydali na pochod městem, kde se k nim postupně spontánně přidalo až 20 tisíc lidí. Z oken plzeňské radnice záhy létaly busty a portréty komunistických pohlavárů a na jejím průčelí byl dokonce na chvíli vyvěšen portrét Edvarda Beneše.\n\nMnohatisícový dav se pak vydal ke křižovatce U Práce, kde vzdal hold základnímu kameni pomníku americké armádě, a pokračoval na Masarykovo náměstí, kde spontánně strhl a spálil komunistické fangličky, kterými svazáci „ozdobili“ sochu prvního československého prezidenta. Demonstranti hodlali pokračovat v pochodu až k budově rozhlasu, jejich cesta však skončila na hrázi jednotek Pohraniční stráže, Lidových milicí, armádních posil a ozbrojených složek StB, kteří se nerozpakovali proti občanům použít jakýchkoliv prostředků včetně samopalů.\n\nJiná skupina demonstrantů obsadila nenáviděnou budovu soudu, pověstnou vykonstruovanými politickými procesy. K nejrůznějším incidentům a potyčkám s armádou docházelo ještě na mnoha místech města. V podvečerních hodinách již odpor utichal, udavači a tajní policisté se pustili do „práce“.\n\nDůsledky otevřeného protestu proti tupé komunistické zvůli měly pro stovky obyčejných lidí tragické důsledky: dlouholetá vězení, mučení, pracovní tábory, ztráta majetku i zaměstnání, vystěhování do pohraničí... 200 lidí bylo při protestech zraněno, 650 zatčeno, ve 14 velkých procesech pak 331 lidí odsouzeno.\n\nSochu T.G.M. nechali komunisti zlikvidovat těžkou technikou ještě 1. června večer, o jejím zničení však rozhodla rada města až následující den a své rozhodnutí antedatovala. Komunistická propaganda pak bez rozpaků prohlásila, že pomník strhl „rozhněvaný lid“.\n\nPrvní krize komunistického režimu v Československu byla zažehnána a rudý teror mohl pokračovat"