Nahlášení komentáře

Obsah: 51446 - "Motýlek"

Komentář: "s nezájmem, jeho duše byla pustá a chladná a takové nicotnosti jej nedojímaly. Po pravici uzřel v periferním vidění další pofidérní skupinku, jeden z mnoha arabsko-cikánských gangů, jež zužují místní ulice. Běželi jeho směrem, ale Strýček El dnes opravdu neměl náladu na konfrontaci s tímhle odpadem. Vytáhl tedy z kapsy strýčky Smitha a Wessona. Tři výstřely, tři mrtví, zbytek si to hodně rychle rozmyslel a rozprchl se po okolí. Zdáli se ozval děsivý řev. El mu nevěnoval žádnou pozornost, ale mimoděk mířil tím směrem. Khasia s Kundojebem si podávali nějakou čubku, každý do jiného otvoru, jen pusu neměla zacpanou, tak to Khasia vyřešil dlažební kostkou a byl klid. Prostatik Duchcat opodál močil do kře. Byla to jedna z jeho děvek, ale neměl čas ji bránit, musel močit. Magor nevěnoval pozornost ošumtělému pomníku u cesty. Bylo na něm vyryto „Děkujeme ti za všechny marné snahy o nápravu společnosti, Maxi Olivo. Nikdy na tebe nezapomeneme.“ Zastřelil jej kdysi militarista Polaaak. Málokdo si už dnes pamatuje, jak to vlastně bylo. Všechny vzpomínky se rozpustily v drogách, alkoholu a perverzích. Ještě včera by si El alespoň odplivl, dnes už mu to nestálo ani za to. O kus dál schizoidní drsňák Lucas mlátil svoji nebohou oběť. Šlo o kick boxera, ale měl smůlu, že v silně podroušeném stavu potkal tohoto samozvaného siláka. Wolwe schlíple klečel na patníku, hlavu v dlaních a střídavě zabíjel nudu ukusováním prstů. Škoda, že mu tak pomalu dorůstaly. Byly časy, kdy se ho lidi báli a měl o zábavu postaráno, ale dnes jsou to tak otrlé svině, že už nikoho nevystraší. El si jej nevšímal, bloudil dál ulicí, až nedbaje bizardních scenérií zpustošeného okolí dorazil do arabské čtvrti. Ohyzdný řev muezinského kastráta jej vytrhl z letargie. Jednou ránou toho buzeranta sundal z minaretu, rozprskl se na dlažbě jak pytel sraček. Magor překročil jeho tělo a šel dál. Když procházel kolem vchodu do mešity, spatřil několik desítek před ní se modlících krys, zřejmě přišli pozdě a již na ně nevyšla řada. Neznal je a ani je poznat nechtěl, z těch jejich fousatých ksichtů se mu dělalo špatně. Avšak se třemi z nich už se kdysi setkal. Poznal mezi nimi Abdula, JogoBlbu a Kuvbaru. Vytáhl z pouzdra Ďáblovo slovo a ukončil bídný život prvních dvou. Kuvbarovi, jak tam tak klečel na špinavém koberečku a dokola přeříkával nějaké nesmysly, kopl do xichtu s takovou razancí, že přepadl na záda a polkl většinu svých zubů. Poté jej odtáhl za tu jeho smradlavou fousatou držku do ústraní, kde si s ním pohrál. Po chvíli bodání a řezání doprovázeného děsivým křikem umírajícícho muslima bylo dílo dokonáno. Mrtvé tělo Kuvbary padlo k jeho nohám. El Magorovým tělem projela nádherná vlna euforie. Vůbec mu nevadilo, že jeho boty zasvinila krev tohoto prasete. Zase se mu trochu zlepšila nálada, měl pocit z dobře vykonané práce, to mu dodalo sil do dalšího dne života, dnes neskončí jako Pretty, dnes ne. Jen pro tohle stojí zato žít, bez své denní dávky krve by nefungoval. Otřel si krvavou čepel o jeho turban, vrátil ji do pochvy a šel dál temnou ulicí, vstříc novým dobrodružstvím."